Historku jako vystřiženou z raného období veřejných zakázek, kdy se fest kradlo, a výsledky tendrů se lámaly přes koleno bez sebemenšího uzardění, připomíná vyústění soutěže na nového provozovatele IT systému státní pokladny. Hodnotící komise pomocí subjektivních kritérií vytáhla na první místo firmu IBM s výrazně dražší cenou. Udělala při tom ale řadu procesních chyb, a navíc jí utekly pracovní materiály, podle kterých nebyl důvod ostatní nabídky při hodnocení tolik srážet. Měla vyhrát nejlevnější firma, která se pochopitelně začala bránit. Ministerstvo místo nápravy v podobě správného vyhodnocení nechalo celou soutěž zrušit. Ostatní nabídky přišly vniveč, ačkoliv za nimi stojící firmy nic neprovedly. Rušení tendrů v případech, kdy nevyhraje favorizovaná firma, je jedním z nejhorších nešvarů, kterých se mohou zadavatelé veřejných zakázek dopustit.
Jak se před pár dny oslavovaný vítěz tendru (viz optimistická tisková zpráva ministerstva) stane z minuty na minutu natolik toxickým, že se vše musí ve spěchu zrušit? Stačí, aby se hlasitě ozval ten, kdo měl ve skutečnosti vyhrát. To ale ve velkých IT projektech státu nebývá zvykem. V tomto případě sebralo odvahu konsorcium firem O2 ITS s.r.o. a česká pobočka výrobce software SAP. Ministerstvo se nejprve pokoušelo slovy Kateřiny Vaidišové z tiskového oddělení MF cinklé hodnocení obhajovat:
Výběrové řízení posuzovala devítičlenná odborná komise, která se sešla celkem osmkrát, aby pečlivě posoudila a obodovala jednotlivé nabídky. Navrhovanou migraci na SAP posuzovali odborníci na IT z ministerstva financí i mimo něj.
Pak ale přišel zlom a snaha co nejrychleji shodit hodnocení ze stolu. Nic nepřezkoumávat. Nic neopravovat. Raději to celé sprovodit ze světa a dělat, že nic takového se v budovách Letenské ulice nikdy neupeklo. Jako mávnutím kouzelného proutku se rétorika ministerstva otočila, když v odpovědi na námitky přiznávají všechny chyby, včetně takových, které snad ani neudělali:
24. K předběžnému hodnocení nabídek byl přizván odborný poradce mezinárodní poradenské společnosti Deloitte, který však provedl hodnocení nedostatečně a navíc způsobem, který neodpovídal zadávací dokumentaci.
30. Zadavatel po přezkoumání těchto rozhodnutí orgánu dohledu nabyl vážných pochybností ohledně stanoveného způsobu hodnocení uvedeného v zadávací dokumentaci, protože v ní nebyly stanoveny váhy u osmi jednotlivých odrážek hodnotícího kritéria. Navíc v definici hodnotícího kritéria se také vyskytovaly termíny typu „nejúplnější“ nejprovázanější“ apod.
34. Je však skutečností, že v rámci zadávací dokumentace nebyly detailní informace o IISSP poskytovány. Zadavatel by tedy mohl nabídky hodnotit i způsobem, kterého se dožaduje Stěžovatel v námitkách proti zrušení, ačkoli by to bylo v rozporu s jeho původními záměry.
39. Zadavatel je přesvědčen, že opakované hodnocení dle původní zadávací dokumentace by sice možná vedlo k částečně lepším výstupům, ale ve výsledku by znovu trpělo stěžovatelem vytýkanými neduhy
Závěr: Zadavatel nesprávně stanovil hodnotící kritérium „Metodika provedení migrace IISSP na novou verzi produktů platformy SAP“ s váhou 40%, když kritérium postrádalo vazbu na smluvní povinnosti vítězného dodavatele, ačkoli Zadavatel měl toto v úmyslu.
Podle zákona o veřejných zakázkách se má vadné hodnocení opravovat jinak. Zrušeno má být pouze vítězství původního dodavatele. Má se pokračovat odvoláním původních členů komise, nominováním komise nové a opakováním hodnocení znovu a lépe. Takovou nápravu často ukládá i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, dostanou-li se mu podobné případy na stůl. Nelze tolerovat, aby chybující komise zmařila férovému dodavateli vítězství na dosah ruky jenom tím, že se pokoušela protlačit někoho jiného. V daném případě se to podařilo těmto lidem: Miroslavu Hejnovi, Boženě Zdeňkové, Janu Áčkovi, Aleně Mecové, Janu Celbovi, Jiřímu Fantovi, Martině Puchartové a Janě Dušánkové. Bohudík myslí zákon o veřejných zakázkách i na tyto případy – proti účelově zrušenému tendru může dodavatel podat námitky. A také to udělal.
Zrušení soutěže tak nenabylo právní moci, a jelikož ministerstvo financí námitkám nevyhovělo, bude jej přezkoumávat antimonopolní úřad. Pokusy o nezákonná zrušení u něj často narazí. Koneckonců s našimi klienty jsme na téma účelových zrušení vybojovali řadu vítězství. Antimonopolní úřad je na tuto praktiku docela citlivý. Pomáhají mu v tom soudy, které rovněž zaregistrovaly, jak snadno mohou zadavatelé rušení soutěží zneužívat. Třeba Nejvyšší správní soud se v rozsudku spisové značky 2 Afs 64/2009-109 vyjádřil poměrně jasně:
Jakékoliv zrušení zadávacího řízení v případě veřejné zakázky ale musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu.
Pomyslnou třešničkou na dortu je překotné vyhlášení nového tendru, které se objevilo ve Věstníku veřejných zakázek tento týden. Bohužel i tento krok je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Vypsat identickou zakázku, když ta předchozí není pravomocně zrušena, je totiž v § 84 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách zakázáno:
Zadavatel není oprávněn zahájit zadávací řízení, kterému předcházelo zadávací řízení s obdobným předmětem plnění, před zrušením takového předchozího zadávacího řízení.
Lidé na financích si evidentně s dodržováním zákonů příliš hlavu nelámou. Jejich počínání více připomíná slony v porcelánu, než zodpovědné a chytré úřednictvo. Pod proklamacemi snahy o úspory se dějí věci velmi podobné těm, jejichž kritikou vyhrálo hnutí ANO volby. Zda jde o obyčejnou nešikovnost či něco vážnějšího, uvidíme až s časovým odstupem. Nelze si však nepovšimnout, že většinu podezřelých zakázek spojuje účinkování české pobočky IBM. Kromě neúspěšného pokusu o převzetí údržby státní pokladny spatřil minulý týden světlo světa i záměr svěřit jí systém elektronické evidence tržeb (EET). Nikoho asi nepřekvapí, že se to má udát bez jakékoliv soutěže, pouhým přilepením k ADISu. Samotná aplikace daňového informačního systému je přitom exemplárním případem vyhnilého kontraktu, jež nebylo ministerstvo financí schopno přesoutěžit téměř čtvrt století. Živí jej desítkami jednacích řízení bez uveřejnění, které vyhrává jediná firma. Využít jej jako trojského koně k doručení dalších stovek milionů korun do IBM se zdá být jako napředstavitelná drzost. Jenže jak už to v Čechách bývá, pod svícnem je největší tma…