Všimli jste si někdy, že slýcháváme stížnosti zadavatelů na složitý a náročný zákon o veřejných zakázkách hlavně ve chvílích, kdy se jim něco nepovede? Zato pokaždé, když zaškobrtne dodavatel, je stejný zákon na vyloučení nešťastníka ze soutěže dost dobrý? Nezaznamenal jsem žádné hlasité plédování za práva dodavatelů, kteří dojeli na přísnost zákona.
Spletitost paragrafů, vágnost mnohých ustanovení a nekonzistentní důraz tu na formalismus, onde zase na duch a účel zákona, jsou dvoustranně broušenými zbraněmi. Zákon o zadávání veřejných zakázek je vkládá do rukou zadavatelů, kteří s nimi nakládají vskutku porůznu.
Leckdy se jim tyto zbraně hodí, protože díky nim mohou vystavět obdivuhodně svérázné soutěže, jejichž zadávací podmínky si složitostí nezadají s Pražským orlojem. Pak se pohodlně usadí na lavičce rozhodčích a jmou se pískat zápas na hřišti, po kterém dodavatelé skotačí jak orkové v minovém poli před Avdijivkou.
Je to kdo z koho. Mimořádně zdatnému a zkušenému zadavateli to může posloužit. Hřiště nalajnoval přísně, složitě, ale zákonně. Obvykle v něm zakuká nemálo dodavatelů. Většinou jsou však v podmínkách takových soutěží slabá místa a najde-li se dodavatel, který si to nenechá líbit, snadno tohle experimentování obrátí proti jejich tvůrci. Zadavatel může ustoupit a hraniční podmínky nebo postup zmírnit. Anebo neustoupí a zkusí obhajobu u soutěžního úřadu. Je to jenom na něm. Navíc rozhodovací praxe ÚOHS je v mnoha aspektech pro zadavatele příznivá. Nepodaří-li se ani to, padá zadavatel po zásluze do vlastní pasti.
Doposavad je to poměrně srozumitelný a férový příběh. Pokračování však nemůže mít pro oba aktéry více odlišný dopad.
Neúspěšný zadavatel
Po nepříznivém rozhodnutí ÚOHS začne vykřikovat, že je český zakázkový zákon brzdou veřejného investování a svou složitostí vytváří nepřekonatelné překážky.
Pak konstatuje, že se díky rozhodnutí ÚOHS (zpravidla nikdy nemluví o chybě v soutěži, která jej zapříčinila) dostává do časové tísně a nesplní nějakou super důležitou věc.
Ti otrlejší pak schází na scestí a padají do osidel lákavých výjimek. Natruc všem nezdarům uzavírají smlouvu napřímo v jednacím řízení bez uveřejnění.
Komu kromě pudu sebezáchovy chybí i jakákoliv soudnost a sebereflexe, pokusí se tuhle situaci mediálně otočit do pozitivna a vytlouct z toho ještě nějaké politické body. Ale to už jsou vskutku raritní případy, které se stávají jednou, maximálně dvakrát za deset let.
Neúspěšný dodavatel
Po nepříznivém rozhodnutí ÚOHS mu většinou sklapne. Maximálně zkouší dohnat spravedlnost u soudů, což je ovšem ryze akademická disciplína a konkrétní zakázku mu nezachrání.
Občas utrousí nějakou výčitku, ale většinou polohlasem. Dobře ví, že se nechal nachytat a tak se snaží h*vno nerozmazávat všude možně.
Jsa k ostatním dodavatelům v konkurenčním postavení, většinou nemá chuť ani možnosti se s nimi spojovat a stavět nějaké společné barikády.
Že by se pořádaly konference, na kterých by své nezdary přetavil do účelové reformy zakázkového zákona, to se také moc neděje.