Právě jsme obdrželi rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla v plném rozsahu zamítnuta žaloba znalce Smejkala na naše sdružení. Zastupován obhájcem Tomášem Sokolem, domáhal se ochrany své osobnosti a žádal smazání článku, jež popisoval jeho podíl na zmanipulované zakázce náměstka Šišky při zadání miliardového kontraktu na kontrolu podvodů při vyplácení sociálních dávek firmě IBM bez otevřeného výběrového řízení.
O tomto případu jsme informovali poměrně obšírně a dovedli jej u antimonopolního úřadu do vítězného konce. Ten nezákonné jednací řízení bez uveřejnění zrušil a při té příležitosti konstatoval, že důvodem pro vyhotovení znaleckého posudku nebylo primárně zjištění, zda existuje více dodavatelů způsobilých realizovat předmět veřejné zakázky, ale jeho vypracováním zadavatel hodlal legitimizovat svůj dříve přijatý záměr zadat veřejnou zakázku přímo IBM v jednacím řízení bez uveřejnění.
Podání přílušného trestního oznámení státnímu zastupitelství a současně podnětu ministrovi spravedlnosti, nechť je činnost profesora Vladimíra Smejkala přezkoumána nejen z pohledu ochránců hospodářské soutěže, bylo tedy logickým vyústěním naší snahy o potírání korupce a protiprávních praktik v českých veřejných zakázkách. Co si o souvisejícím článku a důvodnosti žaloby myslel soud je nejlépe vidět z krátké citace z rozsudku Městského soudu v Praze 31C 157/2012:
V předmětné věci pak soud dospěl k závěru, že obsah článku odpovídá skutkovému stavu tak, jak vyplynul z provedeného dokazování.
Žalobce coby soudní znalec je jednoznačně osobou veřejného zájmu, tím spíše to platí v okamžiku, kdy vyhotovuje posudek ve věci veřejné zakázky velkého rozsahu. Je zřejmé, že znalec podal neobjektivní posudek stranící jedinému dopředu již vybranému uchazeči o veřejnou zakázku. Takové jednání žalobce je kritiky hodné a ospravedlňuje komentář, který k němu v Předmětném článku zazněl, a to včetně úvah, jež autor na základě žalobcova posudku vyslovit – tedy že posudek byl zmanipulovaný, že měl náměstkovi Šiškovi posloužit jako alibi, že je nevěrohodný a neobjektivní apod. Takovéto úvahy jsou přípustné, neboť odpovídají reálnému základu spočívajícímu ve vadách posudku shora již vyjmenovaných. Názor, že posudek byl zmanipulovaný a účelově napsaný, je v tomto světle legitimní (a proto veřejně vyslovitelný), neboť reálná možnost, že tomu tak bylo, má oporu ve skutkových zjištěních.
Soud dále zkoumal, zda vyjádřený názor žalobce byl podán adekvátní formou a zda neměl primárně za cíl znectění žalobce. Zjistil, že žalovaní nepoužili bezobsažně urážlivé či vulgární výrazy a navíc čtenářům předložili také samotný žalobcům posudek, aby si každý mohl utvořit vlastní (eventuálně tedy i odlišný) názor na kvalitu popř. účel posudku.
Oprávněná je rovněž kritika jednání ÚOHS, který sám ustanovil žalobce v související věci jako znalce, byť žalobce vypracovával posudek i pro jednu ze stran souvisejícího sporu (tj. pro zadavatele MPSV).
Předmětným článkem žalovaní vykonali ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory a rozšiřovat informace, aniž by zasáhli do jiných práv a svobod. Tímto článkem nebylo neoprávněně zasaženo do osobnostních práv žalobce, a proto byla žaloba zamítnuta.
Jednání soudu pro nás znamenalo i určité zklamání v osobě Tomáše Sokola. Líčení jsme byli přítomni s kolegou Kovaříkem oba a shodli jsme se na tom, že jakkoliv doktor Sokol navenek působí vzdělaným a respektuhodným dojmem, uvnitř soudní síně tomu tak nebylo. Nevybíravě sklouzl do osobní roviny, neštítil se ani výhrůžek a zbytečných vulgarismů. Na rozdíl od našeho článku by žalobu na ochranu osobnosti zasloužily spíše jeho výroky. Úsměvný byl moment, kdy Sokol navrhl soudu, nechť vyslechne svědky, kteří by měli referovat o Smejkalově dobré pověsti. Vzápětí dokonce navrhl konkrétní jména, na kterých se se svým klientem domluvil. Mělo jít o Mgr. Miroslava Uřičaře (T-Mobile Czech Republic), JUDr. Martina Maixnera, Ph.D., PhDr. Pavla Stefanoviče, Prof. Ing. Karla Raise (VUT) a Doc. JUDr. Pavla Matese (VŠE). Soudce Novosad vcelku logicky neviděl důvod k tomu, abychom se zdržovali blahořečením znalce Smejkala od jeho známých a kamarádů a návrh ihned zamítl.
Poděkování patří JUDr. Robertu Matasovi a Mgr. Vítu Hrnčiříkovi, kteří si vzali na starosti naše právní zastoupení a prokázali rutinní znalosti v oboru ochrany osobnosti. Též chceme poděkovat Petrovi Soukenkovi a jeho kolegům z Nadačního protikorupčního fondu, který se významně podílel na úhradě nákladů pro naše advokáty. Zvláštní pozdrav zaslouží Radim Jančura, a to za neutuchající morální a lidskou podporu, která se zdaleka netýká jenom kauz ministerstva práce, jež jsme společně řešili.
Rozsudek není pravomocný a je možno se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.