Účastníte se tendru na veřejnou zakázku. Zadavateli se to „nehodí“, tak vás ze soutěže vyloučí. Stěžujete si u antimonopolního úřadu a očekáváte nápravu. Místo toho přijde rozhodnutí o zastavení řízení, protože vaše stížnost se stala „zjevně bezpředmětnou“. Zadavatel totiž nehodlal čekat na rozhodnutí úřadu, a tak soutěž raději sám zrušil. Případně uzavřel smlouvu s tím, koho si vybral.
Úřad, který má bdít nad zákonností veřejných zakázek, nad tím často pokrčí remeny. Řízení o stížnosti zastaví, a má hotovo. V drtivé většině případů vůbec neřeší, zda poškozený dodavatel měl či neměl pravdu. Takový postup je výhodný, ovšem pouze pro úřad, pro nějž kauza bez námahy skončí. Vlastně to nemá špatné ani zadavatel. I když možná porušil zákon, projde mu to bez následků. Nos utře pouze dodavatel, který vynaložil energii a prostředky na zpracování návrhu, iniciaci řízení před soutěžním úřadem, kauci, zastoupení… Přijde nejen o plnění zakázky, ale značně to komplikuje i jeho možnost uplatnit náhradu škody. Nemá totiž v ruce rozhodnutí ÚOHS, které by konstatovalo porušení zákona zadavatelem a mohlo být použito jako důkaz, že mu zadavatel způsobil škodu. Navíc zadavatel, kterému to prošlo jednou, to udělá příště klidně zas.
Další absurdní rozměr získává popsané počínání antimonopolního úřadu za situace, kdy úřad stížnosti dodavatele nevyhověl, ten ho zažaloval a soud dal dodavateli za pravdu. Místo, aby ÚOHS rozhodl podle rozsudku, řízení zastaví, protože zadavatel mezitím uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Několikaletá snaha firmy, která si nedala vše líbit, je de facto k ničemu. Úřad po uzavření smlouvy na zakázku přirozeně nemůže vrátit případ zpátky do fáze hodnocení nabídek, nicméně meritorní rozhodnutí o pochybení zadavatele má zásadní význam. Přinejmenším pro zmíněnou náhradu škody.
Žel, nejedná se o fikci. Přesně to nedávno potkalo jednoho z našich klientů. Po více než dvou letech od podání stížnosti k ÚOHS rozhodl Krajský soud v Brně, že úřad při posouzení postupu zadavatele pochybil. Úřad, ač vázán právním názorem soudu, správní řízení jednoduše zastavil, protože zadavatel již uzavřel smlouvu. Otázkami, které mu soud výslovně uložil zodpovědět, se vůbec nezabýval. Nezbylo tedy než podat další žalobu a věřit, že soud se v této situaci zorientuje, a rozhodne v náš prospěch. A že se meritorního rozhodnutí úřadu přece jenom dočkáme.