Ministerstvo financí zveřejnilo před víkendem souhrnná data o útratách za veřejné zakázky z oblasti ICT. Jsou v nich čísla za samotné ministerstvo, jím řízené organizace i z dalších resortů vedených ministry ANO Bude Líp. Komunita horující za otevřená data tento krok jistě odmění velkým aplausem. Už na druhý pohled je vidět, že jde o prosté součty lidem z branže známých dat, z nichž mnohé musí být podle zákona o veřejných zakázkách publikovány tak jako tak. Nicméně dobře, neznalý čtenář aspoň na jedné stránce vidí, kam jaké peníze jdou. Co už však řečeno nebylo a jaké palčivé otázky tyto hromádky čísel vzbuzují?
Věnuji se pouze zakázkám a číslům z resortu ministerstva financí. Na ostatní v tuto chvíli není čas a ani v nich nejsem zběhlý. Snad to bude pro nástin podstatného stačit.
1. Proč nebyla zveřejněna data za STC / SPCSS?
Státní tiskárna cenin, respektive z ní oddělený podnik Státní pokladna Centrum sdílených služeb, má na svém triku celou řadu ICT zakázek. A to nejenom z resortu financí:
- Biometrické pasy (CDBP). Související informační systém nedělala STC vlastními silami. Klíčovým dodavatelem byla společnost Siemens IT Solutions and Services, která pro STC zastřešovala koordinaci a systémovou integraci s mnoha dalšími subdodavateli. Trochu blíže je to popsáno zde.
- Nové občanské průkazy. Významnou část projektu zajistila společnost KOMIX. Ta podle svých vlastních slov odpovídala za návrh a implementaci softwarového jádra celého systému.
- Informační systém o majetku státu (ISMS). Ten pro STC kompletně vyvíjí a dodává IBM.
- V neposlední řadě se STC podílela na správě a podpoře Integrovaného informačního systému Státní Pokladny (IISSP), který byl nakonec dokončen za výrazně vyšších nákladů a o 3,5 roku později, než měl. Blíže k tomu média i kontrolní nález NKÚ.
Společným jmenovatelem všech výše uvedených veřejných zakázek je absence otevřených výběrových řízení. Většina z nich proběhla formou jednacího řízení bez uveřejnění, mimo standardní soutěže.
Význam SPCSS jako pseudododavatele státních ICT zakázek má navíc stoupat. Minimálně finance se nechaly slyšet, že jeho prostřednictvím zrealizují projekt elektronické evidence tržeb (proč to není dobře jsem psal v tomto článku). Peníze navíc hodlají do SPCSS posílat skrze inhouse výjimky ze zákona o veřejných zakázkách. Jenže tenhle podnik je spíš prázdná skořápka – nemá lidi, odborné zázemí, technické vybavení ani potřebné smlouvy a certifikace s vendory, nutné k tomu, aby požadované projekty dělal sám. Proto bude masivní podíl zakázek nakupovat na trhu. Od běžných počítačových a telekomunikačních firem. A plánuje to dělat rovněž bez soutěží. To je sakra důvod ke zveřejnění jeho výdajů do ICT!
2. Problém není v číslech, ale pokračujícím nesoutěžení. Proč se to děje?
Z čísel resortu financí je zřejmé, že masivní část rozpočtu na ICT i nadále čerpají dodavatelé přes kontrakty vzniklé na výjimky, mimo otevřené soutěže. Kraluje jim česká pobočka IBM, jež desítky let bez soutěží opečovává daňový systém ADIS. Za ní následují firmy Anect, Syscom SW, ASD SW, Asseco s celou řadou smluv vzešlých z jednacích řízení bez uveřejnění. A nově i STC/SPCSS, s kontrakty na tzv. inhouse výjimku.
V roce 2014 bylo na ministerstvu financí celých 75% plateb za ICT realizováno bez soutěže nebo jako zakázka malého rozsahu. V absolutních číslech jde o 451 z celkových 601 mil. Kč. To je poměrně brutální číslo! Chápu, že zastavit rozjeté těžkotonážní vlakové soupravy letitých kontraktů není lehké. Často jde o smlouvy omezující možnosti dalšího použití díla díky (špatně ošetřeným) licencím a autorským právům. Také chápu, že nejde lusknutím prstů přehodit daňový systém celého státu. Ale ten Andrej se o nic takového ani nepokusil. Jen stále povídá, skutečné změny tlačí před sebou a vymlouvá se na neschopnost lidí pod sebou. Co hůře, už několikrát vystrčil růžky s chutí nesoutěžit také a vypravovat podobné vlakové soupravy po novu. EET toho budiž smutným příkladem. A používá při tom úplně stejné argumenty jako socani a ódéesaci v předchozích dvou dekádách: normálně by se to nestihlo, je to pro blaho lidu (výběr daní), dopadne to dobře, uvidíte. Probůh!
Právě uvedené ostře kontrastuje s donekonečna proklamovaným cílem Adreje Babiše soutěžit a organizovat otevřené tendry. Naposledy v sobotní Mladé frontě Dnes vyšel reklamní rozhovor, kde čtenáře znovu ujišťuje:
„Jsme zásadně proti zadávání zakázek bez soutěže! Řekneme, která jednací řízení bez uveřejnění jsme zdědili, která musíme dělat z titulu dlouhodobě uzavřených smluv a která jsme dělali sami od sebe, z vlastní vůle. Ukážeme lidem, jaká je pravda.“
Andrej Babiš, MF Dnes 21.2.2015
Tak jak to tedy je? Bude se soutěžit nebo ne? Že jste něco zdělili přece není důvod v tom pokračovat. Voliči ANO očekávali aktivní a konkrétní odklon od zavedených zvyklostí. Kde je?
3. Umí vůbec Babišovi lidé v tendrech na veřejné zakázky dosáhnout úspor?
Ono to totiž není vůbec jednoduché. Konkrétních otevřených tendrů, které by přinesly významnou úsporu a zároveň nebyly na škodu, když se za lacino pořídil šunt, nebylo mnoho. V již zmiňovaném rozhovoru se redaktor také Babiše zeptal na fiasko tendru na mobilního operátora, do kterého většina operátorů nepodala nabídky. Odpovědí mu byl nicneříkající útok:
Redaktor: To jste soutěž vypsali špatně, když o zakázku není zájem.
Andrej Babiš: Hloupost, to nám udělali naschvál. Kluci operátoři se mezi sebou domluvili.Andrej Babiš, MF Dnes 21.2.2015
Babišovi se evidentně nechce přiznávat, že ve snaze vyhovět společenské poptávce, vypsali jeho úředníci tendr na mobilní služby poněkud nešťastně. V honbě za absolutně nejnižšími cenami vynechali požadavky na rychlá mobilní data, pokrytí kvalitním signálem a další funkční parametry. Vylili s vaničkou i dítě. Díky absenci minimálních požadavků by tendru vyhověl i operátor, který pokrývá domy finančních úřadů a celníků starodávným 2G signálem a daty svištícími šnečí rychlostí GPRS. Tlačit technologicky pokročilejší operátory do hry za takto nalajnovaných pravidel není dobrý nápad. Nejsou to roboti s jakousi automatickou povinností podřídit se všem soutěžím bez ohledu na sebepitomější nápady jejich vyhlašovatelů.
Otázka je tedy nasnadě. Směřují finance k dobrým a oboustranně férovým cenám spíše chytrou cestou nebo hrubou sílou v podobě vyprázdněných soutěží s cenovými masakry v závěrečných aukcích?
4. Chybí otevřená data k neefektivním investicím. Budou?
Bez soutěží se podle představ aktuálního vedení ministerstva financí mělo zrealizovat i nové datové centrum v Zelenči. Sfouknout ho měla opět Státní pokladna Centrum sdílených služeb. Problém je v tom, že ministerstvo financí z našich daní už jedno datové centrum postavilo. Národní datové centrum (NDC). Mělo disponovat stupněm zabezpečení TIER III. Jenže prosakují informace, že díky své koncepci a technickým omezením běží na odhadovaných 25% zamýšlené kapacity. A už by se mělo stavět další? Sakra, tady něco nehraje. A jak vlastně ministerstvo financí dospělo k rozhodnutí, že je lepší složitě stavět vlastní datové centrum oproti pronájmu plochy na trhu? Vždyť jde o komoditu rutinně zajišťovanou mnoha soukromými subjekty. A tady se dostáváme k jádru pudla. Žádná zodpovědná studie proveditelnosti, která by objektivně a zřetelně potvrdila výhody záměru Babišem vedeného resortu neexistuje. Případně není veřejná.
Má-li Andrej Babiš reálně přesvědčit zainteresované lidi, nikoliv elektorát masírovaný populismem v masmédiích, že to s úsporami a efektivitou myslí vážně, bude muset zabrat i tímto směrem. I poslední otázka je tedy velmi jednoduchá: zveřejní ministerstvo financí i strategické dokumenty k obhájení rozhodnutí o netransparentních investicích, jako je např. výstavba nového datové centra v Zelenči vlastními silami či zadání systému elektronické evidence tržeb firmě Asseco s Chorvatským partnerem, oboje skrze SPCSS?