Zjara tohoto roku vyhlásila Česká obchodní inspekce zadávací řízení na telekomunikační služby. Nešlo o nic méně, než připojit tuto instituci k internetu a vybudovat VPN pro jejích 13 poboček. Pak to celé provozovat po dobu dvou let a vydělat pár milionů korun. Od začátku bylo zřejmé, že se zadávací dokumentace snaží nahrávat stávajícímu poskytovateli služeb a ČOI udělá všechno pro to, aby se změně operátora vyhnula. Přesto jsme se rozhodli soutěžit a zkusit pro sebe získat prvenství. Doufali jsme ve fér hru, byť v rámci tendenčně nastavených vstupních podmínek. O tom, že nakonec vše dopadlo úplně jinak, si můžete počíst dále.
Postupu našeho klienta směrem vpřed učinil v tendru šmitec sám zadavatel a to ještě předtím, než jsme mohli podat nabídku. Z nepochopitelných důvodů znemožnil našim technikům, aby se mohli seznámit se stavem a fyzickými možnostmi připojení v jednotlivých lokalitách. Prohlídku místa plnění, jak tomu říká zákon o veřejných zakázkách, zatvrzele odmítal uskutečnit a to přes naše naléhavé žádosti. Přitom by stačilo, aby nám zadavatel poskytl kontaktní osoby na jednotlivých barácích a dal svým lidem vědět, že přijedeme. Ačkoliv byla vyřčena celá řada objektivních důvodů (bez fyzické obhlídky lze jen těžko po někom žádat, aby nabídl připojení k síti, ať již drátem či rádiovou technologií), ČOI setrvala ve své nešťastné pozici a nic s ní nehlo. O opaku jsme je přesvědčovali opravdu dlouho, ale nakonec to jako obvykle skončilo námitkami.
Navazující správní řízení bylo pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jednoduchou záležitostí. S evidentním porušením § 49 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách se vypořádal velmi snadno a soutěž poslal do propadliště dějin. V odůvodnění rozhodnutí mj. uvedl:
Úřad k dané problematice předně uvádí, že dle § 49 odst. 4 zákona je zadavatel povinen umožnit dodavateli prohlídku místa plnění, pokud je to pro zpracování nabídky nezbytné, a pak dobu prohlídky místa plnění konkrétně určí v zadávacích podmínkách. Není tedy na jeho libovůli arbitrárně stanovit, že prohlídka místa plnění se konat nebude, i když je to pro zpracování nabídky nutné. Argument ohledně toho, že neumožnění prohlídky bylo stanoveno stejně pro všechny potenciální dodavatele, proto neobstojí. Obecný argument, že zadávací dokumentace byla zpracována do podrobností nezbytných pro zpracování nabídek, není bez uvedení dalších podrobností relevantní, zejména jestliže se nalézáme v situaci, kdy se dodavatel dovolává možnosti prohlídky místa plnění.
Akorát nechápu, co na tom úřadu trvalo ŠEST měsíců? Návrh mu byl doručen 8. června a rozhodnutí přistálo v naší datové schránce včera – 30. listopadu :(
Smutné na celé kauze je to, že zadavateli s přípravou veřejné zakázky pomáhal odborník advokát JUDr. Jaroslav Bursík a to prostřednictvím jednoho ze svých kolegů – Mgr. Tomáše Vrby. Své úlohy se chopili opravdu důsledně, když urputně trvali na tom, že prohlídku místa plnění neuskuteční a snažili se nás přesvědčit o tom, že na ni nemáme nárok. Námitek se pak snažili zbavit s tím, že byly podány opožděně a chybělo jim mé zmocnění (samozřejmě, že nechybělo – mohli se podívat do originálu, který obdržel zadavatel).
Uvidíme, co Česká obchodní inspekce vymyslí příště. Snad bude druhý pokus základem pro trochu veselejší příspěvek :)
Rekapitulace
ČOI bránila zájemcům o telekomunikační zakázku v možnosti seznámit se s lokalitami, které měly být připojeny
Zadávací podmínky podepsala ředitelka RNDr. Jana Příhodová.
ÚOHS na návrh jednoho ze zájemců přezkoumal postup zadavatele a soutěž zrušil.
ČOI musí a) uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč + b) odepsat náklady na stávající soutěž + c) realizovat soutěž novou
Dokumenty
ÚOHS Rozhodnutí o rozkladu č.j. R176/2009 (GTS NOVERA vs ČOI)