Pokus vysoutěžit co největší veřejnou zakázku na služby telekomunikačního operátora se nezdařil Libereckému kraji. Spojení poptávek různých organizací, v tomto případě kraje, měst, obcí a dalších drobných uživatelů jako jsou školy, knihovny a muzea, většinou přináší více škody než užitku. Takové zakázky jsou příliš rozsáhlé, komplikované a trpí krkolomnou snahou sjednotit leckdy nesourodé požadavky všech zúčastněných. Rapidně tak klesá šance na úspěšný výsledek. Tu libereckou právě dnes zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zatím nepravomocně, ovšem z poměrně vážných důvodů. Jaké to byly, a proč zadavatel neopravil chyby již v průběhu tendru?
Zakázku v běžných cenách mobilních operátorů kolem čtvrt miliardy korun se Liberecký kraj pokoušel stlačit do 80 milionů korun. Vycházel přitom z nízkých cen pro velké odběratele z předchozích let, aniž by zohlednil dramatický růst cen energií a historicky nejvyšší inflaci, které letos způsobily zdražení téměř všeho. Je přitom všeobecně známo, že elektřina tvoří zásadní nákladovou položku jakéhokoliv telekomunikačního operátora. Aby dosáhl kýženého výsledku, nastavil Liberecký kraj v zadávacích podmínkách až nerealisticky nízké limity cen. Některé z nich byly dokonce nižší než objektivní náklady, které na poskytnutí služeb musí operátoři vynaložit. Třeba u datových tarifů však zadavatel současně trval na tom, aby byly poskytovány nejvyšší možnou rychlostí a na nejnovější dostupné technologii. Operátoři přitom pro zákazníky, kteří mohou platit pouze nejnižší ceny, nabízejí zvláštní SIM karty se stále ještě vyhovujícími rychlostmi 4G/LTE.
Dále soutěž provázely klasické chyby ve zvoleném způsobu hodnocení nabídek, nejasná specifikace telefonie na pevných linkách, požadování věcí, které se zakázkou nesouvisely, a další nesrovnalosti. Zadavatel se nevyvaroval ani typického nešvaru velkých centrálních zakázek, když deklaroval zastoupení přes 200 organizací, ovšem mnohé z nich vystupovaly v nezávazné roli. Libereckému kraji by pomohly získat lepší ceny, s vítěznou firmou by však poté telefonovat nemusely.
Operátoři se snažili Libereckému kraji vysvětlit určité limity svých možností již v průběhu soutěže. Bohužel neúspěšně. Zadavatel většinu jejich připomínek smetl ze stolu a pokoušel se zakázku dovést do cíle takříkajíc za každou cenu. Co přesně vedlo úředníky kraje k zaslepenému honu na nemožné, není zřejmé. Nevyhnutelně došlo na eskalaci sporu před orgán dohledu. Ten po prošetření zakázky rozhodl, že Liberecký kraj porušil zásady transparentnosti, přiměřenosti a zadával zakázku nezákonně. A nařídil zrušit celou soutěž.