Pozměňovací návrh vicepremiéra pro digitalizaci je společně s celou novelou zákona o zadávání veřejných zakázek ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou. Přirozeně tak stoupá napětí jeho příznivců ale i odpůrců. Jihlavská konference Magazínu Egovernment nám dala příležitost reagovat na aktuální komentář samotného autora této velmi kontroverzní změny.
V duchu pirátských tradic jsem si pro zpravodajský a vzdělávací účel vypůjčil necelých 7 minut záznamu, ve kterých se vicepremiér Ivan Bartoš svému pozměňovacímu návrhu věnuje. Video má označené kapitoly, kterým se věnuji v příspěvku níže.
„Nemyslím, že rozšířeným vertikálním zadáváním by se jakkoliv omezilo podnikatelské prostředí“
Ivan Bartoš se pochopitelně snaží prezentovat navrhovanou změnu v růžovém světle. Jako kdyby se bez ní digitalizace státu ani nemohla narodit. Současně logicky zamlčuje negativní dopady, které tato systémová revoluce bude mít. Rizika přitom byla odbornou veřejností popsána mnohokrát. Kupříkladu v mém nedávném příspěvku. Připomenu tedy jen ve zkratce, že sjednotit všechna ministerstva a ústřední orgány do podoby jednoho velkého zadavatele a zároveň takovému molochu umožnit nakupovat od jakékoliv servisní organizace (DIA, SPCSS atd.) bez ohledu na to, kdo je skutečným zřizovatelem těchto organizací, bude mít drastické dopady na soutěžní prostředí veřejných zakázek. Zadávacích řízení bude výrazně méně. Svou velikostí a náročností budou nahrávat úzkému okruhu privilegovaných dodavatelů. Jinými slovy – dojde k zásadnímu omezení hospodářské soutěže. Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš se omezením soutěží již ani netají. Na konci nedávno uveřejněného vlákna odhazuje stud úplně:
Že si ve dvou po sobě jdoucích tvítech odporuje (bude těch zakázek více nebo méně?) ponechám stranou. Ale vadí mi, že Ivan Bartoš označuje jako „chaos“ stávající stav, kdy se potřebné dodávky a služby normálně soutěží v příslušných veřejných zakázkách. Přitom stačí tendry dělat poctivě, nenechávat úředníky vymýšlet blbosti, neexperimentovat a jde to vcelku samo.
„EU nám potvrdila, že stát lze považovat za jednoho zadavatele“
Obhajobu svého pozměňovacího návrhu staví především na vyjádření Evropské komise. To sepsala Mgr. Vítězslava Fričová, bývalá vedoucí metodického oddělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pětistránkové stanovisko se souladem zamýšlené změny s evropskou legislativou zabývá na jednom jediném odstavci, kde říká: Zdá se, že nová definice jako taková není v rozporu s výkladem veřejného zadavatele ve funkčním smyslu. V originálním znění takto:
We believe that such a change in definition would comply with the definition of contracting authority for the purposes of Directive 2014/24/EU2. The new definition as such does not seem to go against the interpretation of contracting authority in functional terms, as required by the Court.
Mgr. Vítězslava Fričová, Evropská komise, Generální ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (GROW)
Stanovisko je velmi obecným nezávazným vyjádřením, které rozhodně nemůže nahradit zodpovědnou právní analýzu ani nemá charakter podloženého testu kompatibility Bartošova pozměňovacího návrhu s evropskou legislativou. Jak přesně chce Vítězslava Fričová pořešit situaci, kdy zadávací směrnice 2014/24/EU ve své příloze explicitně vyjmenovává česká ministerstva a ústřední orgány státní správy, kteří mají postavení jednotlivých veřejných zadavatelů, se ze stanoviska nedozvíme. Ani jak by mělo proběhnout ponížení organizačních složek státu na provozní jednotky, když postavení a kompetence těchto organizací definuje kompetenční zákon a zákon o majetku státu.
„Vágně formulovaný dopis. Nevím, jaká je ta výhrada. Nikdo mi nedokázal odilustrovat jaké je to reálné riziko“
Společný dopis devíti podnikatelských a zaměstnavatelských organizací zcela správně abstrahoval právní detaily, aby se nestal nečitelným odborným spiskem. Takové podklady dostal Ivan Bartoš již dříve a velmi dobře to ví. Třeba dopis Svazu průmyslu a dopravy byl v tomto ohledu velmi konkrétní. V Jihlavě si Bartoš vybral ke kritice dopis Hospodářské komory poslancům, který logicky zmiňuje jim relevantní problém pozměňovacího návrhu – že vznikl bez připomínkového řízení, tedy bez jakékoliv odborné oponentury.
Jsme přesvědčeni, že tak zásadní zásah do platné právní úpravy by měl projít řádným připomínkovým řízením, měla by k němu být zpracována RIA, a tedy ověřeny jeho dopady do fungování tržního prostředí. Byť tento poslanecký návrh na první pohled směřuje jen do oblasti ICT sektoru, kde může způsobit nepředvídatelné distorze tržních principů, tento návrh otevírá cestu k možnému narušení volné hospodářské soutěže a k možnému narušení nedovolené veřejné podpory i v jiných podnikatelských sektorech.
Společný dopis Hospodářské komory a 8 dalších organizací
„Pozice, že stát si nemůže říct jak chce řídit sám sebe?“
Samozřejmě, že může. Ale ZZVZ je tu od toho, aby i svérázné způsoby řízení státu (viz třeba nedávné zcela iluzorní představy Andreje Babiše o řízení státu jako firmy) nezpůsobovaly vyhazování veřejných prostředků z okna. Jinými slovy, řiďte si stát jak chcete, ale dělejte u toho standardní soutěže na veřejné zakázky.
Koneckonců ZZVZ již ve stávající podobě obsahuje čtyři cesty, kterými se dá legálně dosáhnout identických výsledků. Máme institut takzvaného centrálního zadavatele, společné zadávání, horizontální spolupráci i vertikální spolupráci. Tyhle věci jsou v zákoně již dávno. Akorát jejich použití vyžaduje, aby zadavatel vše transparentně a předem nadefinoval a vysoutěžil. To Ivana Bartoše zjevně obtěžuje a neváhá proto stávající stav nazývat „chaosem“.
Strukturální zásah do zákona o veřejných zakázek se projeví zásadním zmenšením počtu vyhlašovaných soutěží, což Ivan Bartoš bezelstně přiznává na konci svého twitterového vlákna. Na mě zbývá vysvětlit lidskou řečí, co to ve skutečnosti znamená. A je to velmi jednoduché.
Méně velkých soutěží způsobí jediné – budou přístupné jenom největším hráčům na trhu a dojde k zásadnímu omezení hospodářské soutěže.
„Jedním z významných partnerů je Asociace pro veřejné zakázky“
Pan vicepremiér ve své odpovědi neopomněl vyjádřit vděk za podporu svého pozměňovacího návrhu „guildům“. Jmenovitě zmínil mj. Asociaci pro veřejné zakázky. O téhle partě něco málo vím, takže budu osobnější.
Asociaci jsme totiž zakládali v roce 2006 s kolegou Martinem Kovaříkem a advokátem Machurkem. Záměrem bylo vytvořit platformu, která by neváhala zvedat palčivá témata a pojmenovávala systematické neduhy českých veřejných zakázek. Včetně těch, které souvisí s fungováním antimonopolního úřadu a nešťastným vývojem legislativy. Jenže jsme do asociace nabrali členy, kteří pod vedením Tomáše Machurka zvolili jinou cestu. Odklonili se od kritiky a spíše organizují neškodná školení zákona. Také mají v oblibě konference, které slouží spíše jako self-promo členů a utužení vztahů s establishmentem. Z asociace jsme záhy odešli, její podoba pro nás neměla smysl. Na orgán dohledu asociace nikdy moc nevystřelila, a to ani v době největšího temna, kdy pod vedením Petra Rafaje klesl na úplné dno. Dnes se asociace k ÚOHS lísá a poslušně předsedovi Mlsnovi baští z ruky.
Též vicepremiér Bartoš v rámci zavedených pořádků udržuje s asociací dobré vztahy. Nedávno jí třeba vystavil záštitu nad konferencí. Je to oboustranně výhodný vztah – asociace má přízeň establishmentu a Bartoš má klid od jakékoliv kritiky. Tleskáme a zatlačujeme slzu po důstojné roli silné platformy, jejíž citování by mělo alespoň trochu punc nezávislé podpory.