S firmičkou z kamrlíku to bylo o dost jinak, než oplakával Bartoš na Twitteru. Ministerstvo dalo tendru na DSŘ ukázkovou bídu

Dlouho jsem kauze neúspěšné zakázky na digitalizaci stavebního řízení DSŘ nevěnoval pozornost. Ale když začalo Ministerstvo pro místní rozvoj její nazdar spinovat jako problém s přezkumem veřejných zakázek, zbystřil jsem. Že jako ministerstvu hodila klacek pod nohy nějaká malá firmička? A projekt blokuje neoprávněně? Mezi řádky tam je na sto honů cítit obvinění z kverulanství? Nikoliv, realita je o dost jiná.

Začnu odzadu. Takhle tvítoval ministr Bartoš pár dní po definitivním potvrzení zrušení zakázky ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ani slovo o tom, že zakázka padla po obšírném a nezávislém přezkumu, který diagnostikoval vážný nedostatek v zadání. Nulová sebereflexe. Nulový respekt k rozhodování antimonopolního úřadu.

Samotné ministerstvo se k případu vyjádřilo o pár měsíců dříve. Jeho komentář na Facebooku se zdá smířlivější, ale nenechte se mýlit. Uvnitř tiskové zprávy jsou opět perly typu MMR námitky považuje za záměrné zdržování uzavření smlouvy s řádně vysoutěženým dodavatelem. Zároveň cituje ministra Bartoše, který si už tehdy nebral servítky: Je tragikomické, že firma, která zatím jen dodávala tiskárny nebo servery, může blokovat zakázku klíčovou pro celý stát. Digitalizace má v rámci nového stavebního zákona potenciál urychlit stavební řízení v průměru o několik let.

Přitom MMR odpovídá za legislativu dohledu nad zakázkami

Na tomto místě si dovolím malou vsuvku, která s případem „firmičky z kamrlíku“ na první pohled nesouvisí. Zároveň pochopíte, proč mě vyjádření Bartoše a jím vedeného MMR tolik rozrušují. Nejde o nic míň, než že ministerstvo pro místní rozvoj má v gesci i legislativu veřejných zakázek. A to včetně zákonného rámce jejich přezkumu. Děsí mě představa, že dozorovou pasáž v ZZVZ ideově směrují lidé s tímto mentálním nastavením. IMHO se Ivan Bartoš minimálně vyloučil z jakékoliv vážně míněné debaty k tomuto tématu. Nedovedu si představit, že by uplakaného na druhé ukazujícího ministra (který se dostal do vlády s výkřikem „pusťte nás na ně„) mohl brát kdokoliv vážně a věřit mu, že bude prosazovat rovně nalajnované hřiště, kde mají stěžovatelé na vadné veřejné zakázky fér postavení.

ÚOHS zrušil zakázku zcela správně

Meritorně se případ točí kolem nenápadné, ale ve svých důsledcích velmi závažné soutěžní podmínky. Ministerstvo totiž dodavatelům ve vyhlášené soutěži znemožnilo použít existující standardní software. Respektive možnost zahrnutí takového programu do projektu podmiňovalo svým souhlasem, který ovšem chtělo vydat až následně, v době plnění veřejné zakázky. Mimochodem standardnímu software se také říká proprietární nebo krabicový. Zkrátka software, který již někdo naprogramoval a prodává jako hotový existující produkt.

11.7 V rámci plnění této Smlouvy nesmí Poskytovatel užít ke splnění svých povinností a do Systémů jakkoliv zařadit či se Systémy jakkoliv spojit Standardní software bez předchozího písemného souhlasu Objednatele. Souhlas Objednatele dle tohoto Článku 11.7 musí být podepsaný Kontaktní osobou Objednatele pro smluvní záležitosti.

Jenže takové omezení musí znát uchazeč především v době, kdy zpracovává svou nabídku. Jaký software může či nemůže použít má drastické dopady do mnoha aspektů – ceny, podoby řešení, struktury poddodavatelů, způsobu realizace zakázky atd. Pochopí to i malé dítě, ne tak ministerstvo, které neustoupilo ani o píď. Na tuto podmínku totiž směřovala hutná kritika již v průběhu zadávacího řízení. Zpochybňovalo jí vícero uchazečů. Ministerstvo mělo dost času a možnost vše upravit a zabránit přezkumu zakázky s eventuálním negativním koncem. Neudělali nic, nesmysl jen paličatě obhajovali a dohnali dodavatele k nutnosti bránit se námitkami. Ani těm nevyhověli, přestože věděli, že další stanice je brněnský ÚOHS. A pak brečeli na Twitteru.

Dle očekávání to skončilo nezdarem. ÚOHS se politickým kapitálem tohoto konkrétního zadavatele nenechal zastrašit a velmi výstižně závadu v zakázce popsal:

Dodavatelé by tedy informaci o tom, zda pro plnění veřejné zakázky budou moci použít konkrétní standardní software či nikoliv, získali závazně až po uzavření Implementační smlouvy, když kontaktní osoba pro smluvní záležitosti by byla určena tímto okamžikem.

Tu Úřad akcentuje, že uvedený požadavek má dopad na dodavatele již při tvorbě samotné nabídky, neboť tuto jsou dodavatelé povinni kvalifikovaně zpracovat a ocenit. Pakliže dodavatelé nemají jasně stanoveno, jaké nabízené řešení budou moci zadavateli dodávat, resp. že tento přijme jimi nabízené technické řešení splňující zadávací podmínky, a mají pracovat s několika možnými variantami a s nejistotou, které řešení bude zadavatel nakonec požadovat dodat, nejedná se o zákonně nastavené zadávací podmínky.

Zadavatel zcela nesrozumitelně požaduje po dodavatelích předložení nabídkové ceny za plnění (kdy nelze odhlížet od skutečnosti, že zadavatel jednak stanovenými zadávacími podmínkami současně dodavatele tlačí např. prostřednictvím stanovení limitní ceny ke snížení nabídkových cen a jednak dodavatele, jak vyplývá z provedeného šetření Úřadem staví před poměrně přísný časový harmonogram plnění veřejné zakázky), ačkoliv dodavatelé nemají dostatek informací o tom, zda zadavatel bude ochoten, a to i přesto, že nabízené plnění bude splňovat zadávací podmínky, toto plnění akceptovat a nebude požadovat dodání jiného řešení. Stejně tak je nemyslitelné, aby dodavatelé oceňovali do jediné nabídkové ceny všechna v úvahu připadající řešení, tj. různé varianty standardního software či dokonce variantu vytvoření požadovaných systémů „na zelené louce“ (viz výše citovaný požadavek zadavatele, aby dodavatelé s možností odmítnutí konkrétního standardního software počítali při přípravě své cenové nabídky).

Firmička z kamrlíku

Bartoš ve svém tvítu ukazuje typický zakázkový rasismus, házejíc bláto po firmičce z kamrlíku, která nemá potřebné zkušenosti a nemá na takovou věc ani peníze. Na oko to funguje dokonale. V laické veřejnosti takhle šikovně naservírovaná nenávist vyvolá instantní rozhořčení. Realita je ovšem o dost jiná. Vezmu to popořadě.

Ve světě veřejných zakázek existuje velmi silný fenomén ostrakizace stěžujících si dodavatelů. Tenhle narativ dlouhodobě pěstují všichni, kdo stojí na straně státu a zadavatelů zakázek. Tedy politici, úředníci, poslanci, zkrátka ti, jejichž reputace se mohou demaskované chyby veřejných zakázek dotknout. Koneckonců tvít ministra Bartoše je jeho exemplárním případem. No a téhle předsudečné nenávisti se dodavatelé pochopitelně snaží vyhnout. To se dá udělat dvojím způsobem. Buďto mohou k cinklým zakázkám mlčet, což by ovšem znamenalo kýžené vítězství jejich vyhlašovatelů a to nechceme, že? Anebo se schovají za menší předsunutou jednotku, která poslouží jako štít před takovými praktikami.

Dalším fenoménem je to, že velké ICT firmy, především ty se zahraničními vlastníky, se do soubojů se státem pouští velmi nerady. Nechtějí svým mateřským centrálám reportovat a složitě vysvětlovat, proč zakládají spory se státem. I když vidí vadnou či rovnou protizákonně vyhlášenou soutěž, raději uhnou, sklopí zrak a zakázce se buďto vyhnou nebo pošlou do boje nějakou menší firmu. Často to bývají jejich autorizovaní partneři, kteří pak na svá bedra vezmou riziko neúspěchu a unesou hanobení, jenž jim panstvo nadělí. I když jak ukazuje ministr Bartoš, pomluva a káráníčko může stihnout firmu, i když si stěžovala úspěšně. Ve veřejných zakázkách si prostě nevybereš :)

Tvít nefunguje správně ani v dalších úhlech pohledu. Samotná podstata „porovnávání“ velikosti bojovníků sloužící zpochybnění protistrany ad hominem, se mi zdá u morálního majáku typu Ivana Bartoše tak nějak chucpe. Vždyť podobná nerovnost se vyskytuje ve státní správě na každém kroku – zatopit miliardovému nadnárodnímu koncernu dokáže při finanční kontrole jedna referentka krajského finančního úřadu. Stačí, aby byla přesvědčena o své pravdě a byla dostatečně sveřepá. Stejně tak v mnoha dalších vztazích státu a soukromého podnikání. Je smutné, když potrefená husa ochutná vlastní medicínu a kejháním na sebe ještě hloupě upozorní.

V neposlední řadě jde o čest, pokoru a respekt k pravidlům hry. Klíčový projekt pro celou zemi nezablokovala „firmička z kamrlíku“, ale verdikt nezávislého dozorového orgánu, který reflektoval poměrně zásadní chyby v soutěži. Navíc „firmička z kamrlíku“ legální cestou eskalovala stejnou pochybnost, kterou předtím v průběhu soutěže vyslovily i velké firmy. Kdyby ministr hrál fér, řekne něco ve smyslu mrzí nás to, příště nebudeme tak paličatí a jdeme to rychle opravit.

Rozhodnutí ÚOHS

Rozhodnutí antimonopolního úřadu bylo vydáno 5. září 2023 pod spisovou značkou S0321/2023/VZ. Následně jej v řízení o rozkladu potvrdil i předseda Mlsna, a to rozhodnutím R0129/2023. Odkaz ke stažení je níže na konci příspěvku.