Dva roky po osvobozujícím rozsudku, který definitivně ukončil snahy kriminalizovat INDOC osočováním z neoprávněného podnikání, dospěl k podobnému výsledku i náš občanskoprávní spor s Českou advokátní komorou. Ta předtím zneužila přístup do trestního spisu a neodolala pokušení vynést z něj citlivé informace. Ignorujíc presumpci neviny i neveřejnost přípravného řízení, očernila nás v sérii dehonestujících článků na svém webu. Později se obhajovala právem na názor, a omlouvat se jejím funkcionářům vůbec nechtělo. Teď komora prohrála spor a byla k omluvě donucena soudem. Články na jejím webu už dva roky nejsou. Museli je odstranit po vydání předběžného opatření. Připomínáme je na screenshotech jako smutnou ilustraci pojetí důstojnosti a vážnosti profesního stavu ze strany šéfů ČAK.
Celý příběh byl o letité snaze České advokátní komory zabránit nám v pomoci dodavatelům veřejných zakázek. Několikrát na nás podávali trestní oznámení, že se jako vydáváme za advokáty a vykonáváme advokacii. Což byla obojí naprostá pitomost. Celá branže, naše klienty, zadavatele i soutěžní úřad nevyjímaje, si o tom myslela své a nikdo tohle okopávání kotníků nebral moc vážně. Až se ČAK podařilo uhranout své spřízněné duše na ministerstvu spravedlnosti a dosáhnout naší kriminalizace jejich cestou. Najednou to musela řešit policie, státní zastupitelství a nakonec i soudy. Dopadlo to podle očekávání – pravomocným zproštěním a definitivní legalizací naší práce, včetně zastupování ve správních řízeních před ÚOHS.
ČAK se mezitím „povedlo“ nevídané – neodolala pokušení a zneužila citlivé informace ze živého spisu, včetně osobních, které jí proti všem pravidlům trestního řízení poskytl vyšetřovatel. Spustili veřejnou dehonestační kampaň. Publikovali na webu komory články, ve kterých o nás psali jako o šmejdech, doporučovali, aby s námi nikdo nespolupracoval, zmiňovali naše vyšetřování atd. V místy až vulgárních textech se dalo najít všechno – pomluva, zastrašování, nekalá soutěž, nadřazenost, zneužití postavení, absence základních pravidel důstojnosti či slušnosti. Jeden článek byl nepodepsaný a v komoře nenašli odvahu přiznat jeho autora, ani když se věc začala prošetřovat. Autorem druhého byl Tomáš Sokol, tehdejší místopředseda představenstva komory.
Ale zpět k podstatnému. Po našem osvobození jsme kontaktovali ČAK s tím, že by mohli uznat chybu, omluvit se a uzavřít své nevkusné dobrodružství pomyslným, třeba i nevyřčeným, smírem. Slabounký plamínek naděje v nás zažehla změna ve vedení ČAK, kde vedoucí funkce obsadily svěží kádry ze spolku vzletně pojmenovaného Moderní advokacie. Od lidí jako je Robert Němec, Lukáš Trojan, Kamil Blažek nebo Michal Žižlavský jsme čekali alespoň malou ochutnávku étosu důvěrnosti, slušnosti, otevřené a férové komunikace, se kterým na funkce v ČAK kandidovali. Jak obrovská byla naše naivita :) Nikdo neráčil ani odpovědět, natož cokoliv udělat. S hlavami hluboko v písku zůstali zcela pasivní a po prohraném soudu nenašli ani odvahu podepsat omluvu jménem předsednictva. Vše ponechali na tajemníkovi komory, který za vrchnost vylízal všechnu špínu až do hořkého konce.
Česká advokátní komora omluva INDOC
Rozsudky
Soudům zabralo řešení naší žaloby na ochranu osobnosti skoro čtyři roky. Rozsudky jsou maličko krkolomné čtení, nicméně výsledku bylo dosaženo, a to se počítá.
Soud dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaslat žalobcům omluvu, a to v části, kde chtějí omluvu za informaci uvedenou v článku, že ČAK upozorňuje na činnost sdružení INDOC , kde uvedli, že na základě živnostenského oprávnění nejste oprávněni zastupovat zadavatele a dodavatele při zadávání veřejných zakázek, neboť se jednalo o nepravdivou informaci. Soud má za to, že v tomto případě se jedná o výrok nepravdivý, objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobců.
Soud má za to, že sice, probíhalo trestní řízení, nicméně ještě po dlouhou dobu nebyl znám jeho výsledek a v tomto případě skutečně žalovaným byla porušena presumpce neviny, neboť z uvedeného vyplývá, že žalobci jsou zloději. Lze sice říci, že pokud by byl prokázán žalobcům přečin, který jim byl obžalobou kladen za vinu, neoprávněné podnikání ve svém důsledku by bylo v podstatě okrádáním spočívajícím v ubírání práce advokátům, avšak v té době byla věc ještě ve stadiu vyšetřování.
Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku 31 C 131/2020
Vytýkané články pak stavěly žalobce do pozice pokoutníků a tzv. vinklářů, tedy do výrazně negativního světla, přestože v té době otázka nezákonnosti jejich činnosti byla teprve přezkoumávána v rámci, i žalovanou iniciovaného, trestního řízení.
Co je podstatné, obě označení „vinklář“ a „šmejd“ je s ohledem na kontext možné postavit vedle sebe a tyto výroky by bylo v rámci kritiky zřejmě možné použít, avšak pouze za situace, kdy by byl pokoutný výkon advokacie shledán, což se však nestalo.
Těmito až expresivním výrazy označujícími sdružení žalobců, tedy potažmo i žalobce jako osoby nezákonně provozující advokacii, a připodobňováním jejich působení k činnosti zloděje nesoucího pytel lupu tak nepochybně došlo k zásahu do jejich osobnostních práv.
Městský soud v Praze v rozsudku 29 Co 228/2024
Advokátní deník pro jistotu kauzu zametl pod koberec
Uveřejněná omluva snad přiměje k akci i komorou provozované informační médium Advokátní deník. Ten dal v minulosti opakovaně prostor tématu boje ČAK s vinkláři. Minimálně jeden z článků aktivně odkazoval i do tzv. Desky necti (dnes již neexistující, ČAK po debaklu tuhle nenávistnou nástěnku smazala). Zde jsem byl svého času, než soud předběžným opatřením zlovůli ČAK ukončil, zmiňován i já, kolega Martin Kovařík, případně naše poradenská firma INDOC. Šlo např. o rozhovor: Tomáš Sokol: Klient se musí rozhodnout, zda chce profesionála, či holomka práva (PDF) a článek POZOR, PRÁVNÍ ŠMEJDI! ČAK vytáhla do boje proti vinklaření (PDF). Když jsem po vynesení pravomocného zprošťujícího rozsudku v roce 2023 kontaktoval šéfredaktorku Advokátního deníku JUDr. Hanu Rýdlovou, vykroutila se s odkazem na běžnou praxi a tvrzení, že o nás nikdy nepsali jako o odsouzených. Existence presumpce neviny a citu pro obsahové sdělení zůstává této dámě zjevně skryta. Informaci o tom, jak slavný soud dopadl, pak komplet zametla pod koberec. Ne, nešálí vás zrak. Advokátní deník opravdu dodnes nezveřejnil ani čárku o tom, jak dopadlo jedno z nejhlasitějších tažení proti (domnělému) vinklářství.
Ano, odkaz v jednom z článků je, ale to je běžná praxe. Nedomníváme se, že by byl důvod pro tiskovou opravu. Advokátní deník Vaši společnost nikdy přímo nejmenoval, natož že by psal, že jste byli odsouzeni.
JUDr. Hana Rýdlová, Advokátní deník
Jenom na okraj – redakční radu Advokátního deníku šéfují lidé z představenstva ČAK. Dobře věděli, o co jde. Akorát prostě tenhle plátek zjevně nemá za úkol informovat své čtenáře objektivně a férově. Prioritou je kydat hnůj na konkurenty či názorové oponenty a zamlčovat neúspěchy. Alespoň v našem případě to tak dopadlo na 100 %.
A stejně to udělal portál Česká justice
Česká justice, jež svou náklonnost advokátní komoře skrývá jen těžko, napsala také několik příspěvků o boji ČAK s vinkláři, ve kterých jsme byli zmiňováni. Například Soud vzkázal ČAK ve věci vinklaření: Když orgány selžou, nelze vzít právo do vlastních rukou (PDF) a Pokoutní advokáti se přemnožili, je jich plný internet. Advokátní komora spustila boj ČAK pokračuje v boji proti Vinklářům (PDF). Šéfredaktorka Eva Paseková Hofrichterová zvolila kombo hned tří osvědčených taktik – kličkovací, slibem nezarmoutíš a tzv. na pštrosa. Nejprve odpověděla, že články psal někdo jiný. Pak slíbila, že se ten někdo na věc podívá. A nakonec už se neozvala a přestala reagovat. Výsledek je stejný jako u Advokátního deníku – Česká justice téma dokonale zatloukla, jako kdyby žádný osvobozující rozsudek neexistoval.
Články psala kolegyně Válová, pošlu jí to, ať se na rozhodnutí podívá.
Eva Paseková Hofrichterová, Česká justice
Mít v názvu internetového média slovo justice a fungovat tímhle způsobem, to chce opravdu tlustou hroší kůži.