Metoda Design&Build si vedle soukromých projektů postupně nachází místo i ve světě veřejných zakázek. Zadavatele láká především možnost přesunout starosti s projektovou dokumentací na realizátora stavby. Některým zajiskří očička, a nechtíce se vztekat s projektem, vrhnou se do D&B po hlavě s představou, že se při tom ani moc nezapotí, protože to půjde samo. Taková naivita je ovšem trestuhodná a taky potrestaná bývá. D&B není samospasitelný a určitě to není způsob, jak zakamuflovat odbytou přípravu zakázky. Přesně naopak, uspokojivý výsledek D&B přímo závisí na kvalitě zadání. Posuďte sami.
Jak název napovídá, metoda Design&Bulild je postup, kdy jsou projekt i realizace stavby zadány v jednom balíku stejnému dodavateli, ev. sdružení dodavatelů. Zákon o veřejných zakázkách tomu dává zelenou, protože připouští nahrazení projektu „jinými požadavky na výkon nebo funkci“ zadávané stavby. Zadavateli kompletně odpadá starost o zpracování projektové dokumentace. Nemusí na ni vyhlašovat tendr, nemá odpovědnost za její kvalitu, neřeší (jinak velmi časté) reklamace jejích nedostatků. Tohle všechno jde za firmou, která bude zakázku stavět. Nepřicházejí tak v úvahu ani stížnosti zhotovitele na projektanta ev. naopak. Nabídková cena nebude navyšována kvůli obvyklým vícepracím plynoucím z vad projektu. Další výhodou je časová úspora, protože dodavatel může některé projektové činnosti provádět souběžně s vlastní výstavbou. Investor komunikuje s jedním partnerem. Dodavatel má prostor pro využití vlastní invence a inovačních dovedností. Nehrozí zastarání technologií jako při „klasickém“ zadávání, kdy mezi projektováním a realizací uběhne často i několik let. A tady by se hodilo říct: „Milé děti, pohádka končí…“
Všechno to totiž funguje pouze za splnění několika úkolů ze strany zadavatele.
Zadavatel musí přesně popsat, co od stavby chce. Protože dostane jen to, o co si řekl. Zhotovitel nebude dotahovat, jestli zadavatel náhodou na něco nezapomněl, jestli mu něco nebude chybět, jestli domyslel všechny funkční souvislosti nebo jestli by pro něj jiné vlastnosti stavby snad nebyly šikovnější. Kruciální je tedy správná a promyšlená definice požadovaného výsledku – účelu, funkce, standardů, parametrů stavby. Má-li to dávat smysl, zadavatel musí zapojit tým kompetentních specialistů a příprava může být nakonec náročnější než zadávání stavby z projektu.
Zadavatel musí určit, jakým způsobem mají účastníci tendru ve svých nabídkách na jeho požadavky reagovat. Jak mají popsat způsob, jímž hodlají požadovaného výsledku dosáhnout. Jedině tak se zadavatel ujistí, že dostane skutečně to, co si přeje, resp. potřebuje. A taky k jakým řešením dodavatelé směřují, aby je mohl navzájem porovnat.
Zadavatel musí správně vymezit požadavky na profesionální a ekonomickou zdatnost dodavatelů, kteří se mohou o zakázku ucházet.
Zadavatel musí zvolit smysluplný způsob hodnocení nabídek (a asi to nebude jen cena). D&B dává prostor tvůrčímu potenciálu dodavatelů, takže se v nabídkách mohou sejít různé přístupy, různá technická řešení. Zadavatel potřebuje nastavit hodnocení tak, aby mohl vybrat řešení, které naplňuje jeho potřeby a požadavky nejlepším způsobem. A tady se kruh uzavírá. Aby tohle zadavatel dokázal, musí mít ve svých požadavcích a důvodech, které k nim vedou, zcela jasno.
Prvoplánově se nabízí úvaha typu: Když zadavatel bude chtít to nejlepší a pustí do soutěže jen ty nejlepší, nemůže se nic stát. Oboje má své ALE. Stavební firmy by mohly vyprávět o případech, kdy zadavatel nahrnul do požadovaných vlastností stavby všechno „nej“. Což zhavarovalo přesně v momentě, kdy otevřel nabídky a omdlel, protože ceny brutálně přesahovaly jeho finanční možnosti. Pokud se po opětovném nabytí vědomí rozhodl akci zopakovat, byl ve svých přáních o dost skromnější.
D&B není lék na mizerný projekt…
Bizarní ukázku toho, jak je možné nepochopit D&B (nemá-li jít o záměrné zneužití), je akce Kulturní centrum v Rožnově pod Radhoštěm – Hlavní stavba. Dotyčné město nechalo zpracovat projektovou dokumentaci, kterou učinilo součástí zadávacích podmínek. Projekt byl vytvořen evidentně v nevšední kvalitě. Zadavatel totiž považoval za nezbytné upozornit dodavatele na „potenciální rizika v technickém řešení podle DPS, která byla identifikována zčásti na základě znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, zčásti vlastním posouzením zadavatele“. Tuto patologii dále rozvinul, když v ZD formuloval požadavek, aby se dodavatel „ke každému riziku kvalifikovaně vyjádřil“, k čemuž poskytl následující návod: „Dodavatel musí každé riziko posoudit ve vztahu k řešení podle DPS a zvolit některou z nabízených reakcí.“ A vrcholu dosáhl prohlášením, že v části, kde je projekt zpochybněn, se jedná o zadání zakázky metodou D&B.
Připadáte si jako v absurdním dramatu? Ve skutečnosti je to mnohem horší. Lapidárně řečeno, zadavatel si nechal udělat mizerný projekt, který byl zpochybněn znaleckým posudkem. Většinu soudných lidí by napadlo, že jediná cesta, kudy dál, je prověření pochybností a odstranění nedostatků zadavatelem. Ne tak zadavatele, který se místo toho jal hledat šaška z řad dodavatelů, který přistoupí na jeho hru s kontrolou a opravou zadávací dokumentace ve své vlastní režii, což vznešeně nazval D&B. Člověk nemusí být zrovna raketový inženýr, aby pochopil, že zadavatel vyrobil nepochopitelný a nepřijatelný hybrid. Buď se má zakázka realizovat podle projektové dokumentace, za niž v plné míře odpovídá zadavatel, a není to D&B. Nebo jde celý projekt komplet za zhotovitelem, a je to D&B. Rožnov se pokusil střelit mezi, což nefunguje. Metodou D&B lze sice postupovat i jen ve vztahu k části zakázky, což ovšem není tento případ. Bez ohledu na to, jak kdo věci nazývá, špatný projekt zůstává špatným projektem. A odpovědnost za jeho správnost nelze přenášet na dodavatele. Zadávací podmínky musí být současně v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení (obojí viz § 36 odst. 3 ZZVZ), nelze chtít po dodavatelích, aby si je dodělali. Ač byl Rožnov na svůj absurdní přístup opakovaně upozorněn, setrval na svém. Podle našich informací je jeho pozoruhodné počínání v současné době prověřováno ÚOHS.
…ani důvod pro diskriminační kvalifikaci
Příslovečnou cestou do pekel můžou být i přemrštěné požadavky na způsobilost dodavatelů, byť by byly míněny sebelépe. Zde si dovolím opět konkrétní historku, kterak se zadavatel skrze kvalifikaci pro D&B do křížku se zákonem dostal.
Šlo o zakázku na sportovní areál zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení metodou D&B. Zadavatel v rámci kvalifikace požadoval, aby hlavní stavbyvedoucí byl nadán zkušeností se podobnými stavbami realizovanými metodou D&B. A ÚOHS mu zadávací řízení zrušil. Správně totiž identifikoval, že stavbyvedoucí se standardně v rámci své činnosti nepodílí na projektování ani na tvorbě projektové dokumentace. Naopak, pracuje vždy s hotovou projektovou dokumentací a odpovídá za realizaci stavby v souladu s ní. Podle ÚOHS z ničeho tedy nevyplývá, a neuvedl to ani zadavatel v zadávací dokumentaci, že by se stavbyvedoucí měl nějak zapojit do části „design“ zadávané zakázky. Proto posoudil požadavek na zkušenost stavbyvedoucího s metodou D&B jako nepřiměřený, působící bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a omezující účast dodavatelů v zadávacím řízení. Příběh je ukázkou toho, že zadávací podmínky je třeba po všech stránkách promyslet a že ne vše, co na první dobrou může vypadat rozumně, opravdu dává smysl.
Ze stavebního zákona, autorizačního zákona ani žádného jiného právního předpisu (a ani z žádné jiné Úřadu známé skutečnosti) nevyplývá, že by se stavbyvedoucí měl v rámci standardní náplně své činnosti podílet na tvorbě projektové dokumentace nebo vykonávat jakoukoliv jinou činnost spadající do fáze projektování stavby, jejíž provádění má následně odborně vést. Podle § 153 odst. 1 stavebního zákona je jedním z nejvýznamnějších úkolů stavbyvedoucího zajišťovat, aby bylo provádění stavby řízeno v souladu s ověřenou projektovou dokumentací. Úřad obecně považuje za nepochybné, že stavbyvedoucí v rámci své běžné činnosti standardně pracuje s projektovou dokumentací v její finální podobě, tedy s projektovou dokumentací, která je již dokončena, a že není nikterak obvyklé, aby se jakýmkoliv významným způsobem aktivně podílel na její přípravě. Úřad dále podotýká, že ani v zadávací dokumentaci zadavatel nevymezil žádné konkrétní významné činnosti, které by osoba působící na pozici hlavního stavbyvedoucího ve fázi projektování zadavatelem poptávané stavby (tj. v části „design“ realizace předmětu veřejné zakázky) musela vykonávat.
Rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ
D&B – určitě, ale prosím pořádně
Dá se čekat, že D&B se bude ve veřejných zakázkách objevovat víc a víc. Což znamená vysoké a „neobvyklé“ nároky na odbornost zadavatelů. Dobře popsat výsledek stavby zadávané jako D&B vyžaduje jiné dovednosti než zadat měřený kontrakt z projektu. Na webu lze tu a tam narazit na různé návody, za všechny lze zmínit metodiku pro přípravu staveb silniční infrastruktury z pera ČVUT. Ministerstvo pro místní rozvoj, které jako garant veřejného zadávání často skloňuje „profesionalizaci, respektive vzdělávání ve veřejných nákupech“, k D&B ve veřejných zakázkách spíš mlčí. Každopádně jde o téma zasluhující pozornost.