Jeden známý nedávno vyjádřil zděšení nad tím, co se děje kolem soutěže na metro I.D, Olbrachtova – Nové Dvory. Jaké hrůzy se tam musí odehrávat! Překvapil mě, protože je to člověk svéprávný, bez sklonu podléhat oblíbeným většinovým představám. Pak mi to docvaklo. Zadávání erárních zakázek je dost svět sám pro sebe a kdo se v něm nepohybuje, tak vlastně neví. A když se ve veřejném prostoru vynořují zaručené zprávy o lžích, podvodech a trestních oznámeních, těžko se ubránit dojmu, že je cosi shnilého v pražském metru. Možná někoho zklamu, ale žádné pandemonium se nekoná.
Něco ze zákulisí
Nejprve bych rád maličko poodhrnul oponu, za níž se odehrává veřejné zadávání. Snadno může vzniknout dojem, že všechno je jasné, protože hřiště je přece nalajnované zákonem o veřejných zakázkách. A jakmile začne něco v nějaké soutěži drhnout, musí v tom být něco nekalého. Tahle úvaha je však zkratkou do slepé ulice. Zákon poměrně precizně řeší proces a formální čistotu zadávacího procesu, ne však aspekty konkrétních zakázek. K nim poskytuje zásady – rovné zacházení, zákaz diskriminace, transparentnost, přiměřenost. Zadavatel si v duchu zmíněných zásad může do zadání vymyslet, co se mu líbí. Ať už jde o předmět zakázky, způsob plnění, odbornou kvalifikaci, zkušenosti či reference účastníků. Jeho požadavky jsou často osobité, takže nemusí být zřejmé, jak jim vyhovět a taky nemusí existovat jediná přijatelná cesta.
Dodavatelé dávají do nabídek cokoli, o čem si myslí, že by to zadavateli mohlo vyhovovat. Představy zadavatele a dodavatelů se však nemusejí potkat, což nutně neznamená, že někdo z nich udělal chybu. Prostě si jen nerozuměli. Typickou ukázkou jsou reference. Firmy mají řadu různých referencí a nemusí být snadné posoudit, která z nich odpovídá konkrétním specifickým požadavkům zadavatele. Stává se, že dodavatel doloží reference, o kterých je přesvědčen, že jsou ty správné. Zadavatel se možná s výběrem referencí neztotožní, což ale a priori neznamená, že dodavatel neplní kvalifikaci. Vzájemné nepochopení se může promítnout i do posouzení a hodnocení. Zadavatel má možná zprvu tendenci dodavateli něco neuznat, ale po vyjasnění může dojít k obratu.
Prostředí veřejných zakázek je tak na jedné straně velmi formalizované, pokud jde o proces, na druhé straně značně benevolentní, pokud jde o stanovování požadavků a jejich plnění. Proto může být cesta k zadání zakázky hrbolatá a může to trochu drncat. S tímto vědomím je třeba pohlížet na probíhající soutěž na metro, jinak hrozí nebezpečí, že člověk podlehne sice populárním, nicméně zkresleným názorům.
Nikdo to nemá snadné
Kolem soutěže vládne od začátku určité napětí a nervozita, což ani jinak být nemůže. Nestává se každý rok, že by se v Praze rozšiřovalo metro. Stavba je to prestižní, odborně zajímavá, bude to skvělá reference, navíc investor zaplatí kolem třiceti miliard. Takže zájem stavět je enormní. Tendr navíc klade značné nároky na všechny zúčastněné. Zadavatel musí dát dohromady podmínky tak, aby umožnily vybrat firmu, která na obří stavbu opravdu stačí. Přitom zároveň nesmí vytvořit prostor pro důvodné stížnosti na diskriminaci. Takže na lékárnických vážkách odvažuje, co do podmínek zadání ještě dát a co už radši ne. A stejně většinou někdo není spokojen a reklamuje zadání u soutěžního úřadu.
Ani firmy, které by metro rády stavěly, to nemají lehké. Musí správně trefit požadavky zadavatele; vyhovět těm povinným a co nejlíp naplnit ty bodované. Jejich nabídka přitom musí být neprůstřelná, protože když vyhraje, podlehne nekompromisní lustraci od zadavatele i od méně úspěšné konkurence. Metro je navíc natolik komplikovaná a specifická akce, že existuje velmi omezený počet dodavatelů, kteří si na jeho výstavbu můžou myslet. Navzájem se znají a vidí si do talíře, takže jsou dobře vybaveni pro pokusy eliminovat vítěznou nabídku, nejčastěji tvrzením, že určitě nemohla splnit soutěžní podmínky. Účastníci tendru musí počítat s konkurenčním bojem par excellence.
Co se vlastně (ne)děje
Že to není nic nového? Máte pravdu, jen u metra se na to jaksi pozapomnělo. Soutěž probíhá podle předvídatelného scénáře, ovšem navenek je podávána jako cosi podezřelého. Ve skutečnosti se neděje nic mimořádného. Zadavatel vcelku pečivě zpracoval podmínky soutěže. Tři firmy nebyly spokojené a stěžovaly si na ÚOHS. První (PORR) neuspěla, druhá (EUROVIA) si to rozmyslela a vzala stížnost zpátky. Třetí firmě (Metrostav DIZ) úřad nejdřív vyhověl a po odvolání zadavatele i její stížnost zamítl. Zadavatel tak dostal zelenou k dalšímu pokračování. Navzdory mediální dramatizaci se drama nekonalo. Zábavné je, že dva z těch, kdo si nejdřív vehementně stěžovali na ošklivé soutěžní podmínky (PORR, EUROVIA) se nakonec vzali za ruce a podali společnou nabídku.
V soutěži přistály tři nabídky od konsorcií velkých stavebních firem. Zadavatel provedl jejich bodování a nejlíp vyšla nabídka PORR+EUROVIA. Neustála ovšem kontrolu splnění podmínek a nezbylo, než ji vyřadit. Firmy proti tomu pochopitelně podaly stížnost, kterou ÚOHS v současnosti prověřuje. Zadavatel pak vybral jako vítěze sdružení Subterra+HOCHTIEF, jehož nabídka vyšla z hodnocení jako druhá a soutěžním podmínkám vyhověla. Vyloučené firmy proti tomu podaly další stížnost. ÚOHS rozhodnutí o vítězi zatím zrušil, protože zadavatel údajně neměl při výběru k dispozici všechny potřebné informace. Zadavatel se proti zrušení odvolal, což může situaci změnit. Celkem bylo doteď podáno pět stížností, což u takové zakázky není nic zarážejícího. Podmínky tendru obstály, vyloučení firem se ještě řeší v prvním stupni, výběr vítěze teď přezkoumá předseda úřadu.
Stížnosti řešené ÚOHS k veřejné zakázce na výstavbu metra I.D, Olbrachtova – Nové Dvory:
- PORR proti zadávacím podmínkám – zamítnuta
- EUROVIA proti zadávacím podmínkám – vzata zpět
- Metrostav DIZ proti zadávacím podmínkám – zamítnuta
- PORR + EUROVIA proti vyloučení – přezkum probíhá
- PORR + EUROVIA proti výběru dodavatele – řeší se odvolání
Všichni zkrátka chtějí vyhrát a dělají, co mohou. Někteří i to, co by dělat neměli. Zásobují sdělovací prostředky senzačními historkami o manažerech, kteří v době realizace referencí byli ještě v mateřské škole, o tunelech, které se snad ani nestavěly, a kdoví, o čem všem ještě. Soutěž kvůli tomu dostává poněkud přízračné obrysy. Nicméně skutečnost je zcela prozaická. Tendr na metro se odehrává úplně normálně, ve standardním režimu boje o atraktivní zakázku a v prostředí veřejného zadávání letmo popsaném výše. Navíc pod pečlivým dozorem ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.