Když zrovna nejde o velkolepé plány s datovým centrem v Zelenči nebo další podivné projekty, chtělo by ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše šetřit takřka na všem. S tím souhlas, státní kasa zaslouží dietu oprávněně. Mobilní volání sice nejde úplně zařadit (vlastně vůbec) do škatulky finančních průšvihů, ale veřejná zakázka jednou za čas být musí. A do té aktuální včera odevzdal nabídku jediný operátor. Ostatním se zřejmě nezdálo, že si mají konkurovat jenom cenou a veškerá kvalita jde stranou. Mobilkářům se nelze divit. Investují do nejnovějších technologií, pokrytí a kvality služeb zákazníkům a pak přijde obří státní tendr, který hlásá, že tohle všechno bylo zbytečné. Jeho podmínkám totiž vyhoví síť v kondici jako před 15 lety.
Celé je to smutnou ilustrací současného stavu erárního soutěžení. Ve snaze vyhovět společenské poptávce, spouštějí úředníci frenetickou honbu za absolutně nejnižšími cenami. Co za ně nakoupí se stává druhořadým, takřka nepodstatným. V tendru na mobilní služby šlo ministerstvo financí ještě dál a vynechání požadavků na rychlá mobilní data, pokrytí kvalitním signálem a další funkční parametry obhajovalo snahou být co nejvíce otevřené a nikoho nediskriminovat. Když jsme se za našeho klienta v průběhu soutěže doptávali, jak to s kvalitativními parametry služeb bude, dorazila z Letenské ulice následující odpověď.
Zadavatel s ohledem na maximální otevřenost a nediskriminaci konkrétní minimální rychlost nestanovil. Zadavatel s ohledem na maximální otevřenost a nediskriminaci požaduje od uchazeče garanci dostupnosti hlasových a datových služeb v lokalitách organizací a to vždy pomocí nejlepší technologie dostupné v dané lokalitě.
Jenže finance vylily s vaničkou i dítě. Díky absenci minimálních požadavků by tendru vyhověl i operátor, který pokrývá domy finančních úřadů a celníků starodávným 2G signálem a daty svištícími šnečí rychlostí GPRS. Tlačit technologicky pokročilejší operátory do hry za takto nalajnovaných pravidel není dobrý nápad. Nejsou to roboti s jakousi automatickou povinností podřídit se všem soutěžím, byť by obsahovaly sebepitomější nápady jejich vyhlašovatelů. K dobrým a oboustranně férovým cenám vede spíše chytrá cesta, než hrubá síla v podobě vyprázdněné soutěže s cenovou aukcí na závěr.
Celé je to určitě na delší povídání. Jak z obecného pohledu filozofie efektivních dodavatelsko-odběratelských vztahů, tak s hlubším zaměřením na trh mobilních služeb v České republice. A bylo by fajn, kdyby šlo o dialog a nikoliv dva míjející se monology, jaké doposavad předvádějí erár a mobilní operátoři.