Zákaz účasti ve veřejných zakázkách je nejobávanějším trestem, který si mohou dodavatelé u ÚOHS vykoledovat. K zápisu na blacklist vede jediný prohřešek – lhaní o kvalifikaci firmy. Nejčastěji jde o různé „vylepšování“ referencí o předchozích zakázkách. I tady už stihla zapracovat kreativita úředníků antimonopolního úřadu. V nedávné kauze prostě a jednoduše odpočetli vylhané reference od těch zbývajících, a protože správných bylo stále ještě dost, provinilému dodavateli kvalifikace vyšla a na blacklist zapsán nebyl. Nakonec dokonce zakázku získal. Sci-fi? Nikoliv. Šlo o loňskou rekonstrukci historické budovy Národního muzea. INDOC v soutěži zastupoval dodavatele, který se cinklými referencemi konkurentů cítil poškozen.
Během soutěže jsme zjistili, že několik uchazečů deklaruje referenční zakázky na restaurátorskou činnost s uvedením nepravdivých parametrů. Obrátili jsme se proto na ÚOHS. Ten zahájil správní řízení s několika firmami, které byly sdružené v různých uskupeních a shodně v soutěži použily „vylepšené“ reference stejného subdodavatele PRACOM. Orgán dohledu však nakonec šetření zastavil. Došel totiž k závěru, že některé reference sice nebyly pravdivé, ale firmám v nabídkách zůstaly i další „správné“, které ke splnění kvalifikace stačí. Zakázku tak v pohodě získalo jedno ze sdružení, v jehož nabídce se objevily zmíněné reference.
Jestliže jsou však součástí nabídky dodavatele vedle „nepravdivých“ dokladů i další „pravdivé“ doklady a informace, kterými dodavatel požadovanou kvalifikaci prokázal, nelze konstatovat spáchání správního deliktu podle §120a odst. 1 písm. a) zákona dodavateli. Právě k této situaci došlo v šetřeném případě, neboť dodavatelé v nabídce předložili k prokázání splnění předmětných kvalifikačních předpokladů vícero osvědčení o referenčních službách (z nichž část byla zpochybňována), přičemž součty hodnot referenčních služeb, u kterých byla prokazatelně ověřena jejich pravdivost, překračují minimální finanční hodnoty služeb stanovené zadavatelem k prokázání splnění příslušných kvalifikačních předpokladů. V uvedeném případě tak postačovalo, aby Úřad ověřil pravdivost předložených informací a dokladů do míry rovnající se minimálním požadavkům zadavatele. Pakliže Úřad postavil najisto, že dodavatelé předložili k prokázání splnění kvalifikace dostatek takových dokladů, kterými předmětné kvalifikační předpoklady prokázali, nelze jim prokázání kvalifikace v příslušných kvalifikačních kritériích jakkoliv upřít. V takovém případě pak není důvod posoudit kvalifikaci daného uchazeče jako nesplněnou, v důsledku čehož takové jednání dodavatele není způsobilé mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele a nelze tak ani konstatovat spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
Můžete si prohlédnout i celý text Rozhodnutí ÚOHS sp. zn. S1000/2014.
Úřad tedy vyslal jasný signál: Lhát se může, ale všeho s mírou. Zákon o veřejných zakázkách trestá pouze nepravdivé údaje, jež mohly mít vliv na posouzení kvalifikace. Pokud tedy do nabídky zamícháte cinklé reference se skutečnými, zadavatel vás za ty vylhané nemůže a priori potrestat. Reference musí ověřit, a pokud vám zbude dost pravdivých, máte vyhráno. V případě vítězného sdružení firem na Národním muzeu doslova :)
Návrh nového zákona o veřejných zakázkách s blacklistem vůbec nepočítá.