Ministerstvo pro místní rozvoj sundalo rukavice a definitivně překročilo červenou linii. Při zadávání svých vlastních zakázek ztratilo jakékoliv zábrany a jde takříkajíc přes mrtvoly. V naprostém kontrapunktu ke svému postavení, ve kterém by mělo zadávat po bezpečné straně a být ostatním příkladem. Personální politika sekce veřejného investování zvedá obočí mnohých, a to nemluvíme o masivním vyvádění (outsourcingu) strategických a legislativních činností na externisty. A podivnou reformu dozoru se evidentně rozhodli protlačit na sílu jako obskurní experiment proti vůli všech, kteří vědí, o co jde. Z titulku už asi tušíte, že mi s tím došla trpělivost. V článku detailně popisuji proč.
Zakázky jako z devadesátek
Že se ministerstvu pro místní rozvoj nedaří vysoutěžit velké ICT zakázky je celkem nabíledni. Občas to potká každého. Častěji ty, kteří porůznu experimentují nebo se snaží protlačit svérázné podmínky. A ti, kteří jsou pak při utírání rozlitého mléka zabednění a přesvědčení o své jediné pravdě, pak prochází tím nejhorším, co dohled nad veřejnými zakázkami svým aktérům nabízí. Bolí to hodně, věřte mi, pár takových mizérií jsem už za čtvrt století viděl. Přesně do tohohle stavu pirát Ivan Bartoš dokormidloval nejenom tendr na Digitální stavební řízení (DSŘ), ale jak se ukázalo v tomto týdnu i soutěž na zajištění Národního geoportálu územního plánování (NGÚP).
Mým cílem není máchat zodpovědným lidem ústa v očividných nezdarech. Ve finále obou těchto tendrů se však odehrálo něco bezprecedentního, něco extrémně nebezpečného, co zaslouží hlasité a adresné pojmenování. MMR totiž uzavřelo smlouvy s jejich neoficiálními vítězi, a to napřímo bez výběrového řízení. Využilo k tomu postup na výjimku – tzv. jednací řízení bez uveřejnění (JŘbU), které je konstantně kritizováno pro svou netransparentnost a korupční potenciál. Kritikou nešetřili ani Piráti (Pusťte nás na ně), ovšem pouze do doby, než v téhle praktice našli zalíbení též.
Digitalizace stavebního řízení (DSŘ)
V prvním případě šlo o opakovanou zakázku na DSŘ, kterou mělo MMR zorganizovat po nezdaru té předchozí. Detailně se této kauze, pracovně nazývané firmička z kamrlíčku, věnuji v tomto článku. Na právní pomoc při záchraně původní zakázky si MMR najalo advokáty HAVEL & PARTNERS za cenu až 5,5 milionu korun. A dalších až 2,2 milionu utráceli u stejných advokátů za pomoc s rušením předchozích soutěžních dialogů, které vyhlásila ještě garnitura ANO. Tam silami ani peněžními prostředky nešetřili. Ale na novou soutěž se ministerští zgruntu vykašlali a zašli si pro smlouvu rovnou s jedním konkrétním dodavatelem InQool. Mimochodem je to smlouva za 37 milonů korun, ale do registru smluv ji někdo z MMR asi omylem vložil s cenovkou 1,75 mil. Kč bez DPH.
Odůvodňovat výjimku časovou nouzí, kterou jste ovšem způsobili vy sami, když jste zpackali předchozí soutěž, je ano, nezklamu vás, chucpe nejvyššího kalibru.
Tak to viděl i antimonopolní úřad, který smlouvu zakázal plnit, byť milosrdně přistoupil na čtyřměsíční odklad tohoto zákazu. Každý zodpovědný pracovník veřejného nákupu s alespoň základním pudem sebezáchovy by tohle vnímal jako rozsvícené červené světlo na semaforu. Ne tak Ivan Bartoš a jeho kolegové.
A ještě horší vyústění tendru na územní geoportál (NGÚP)
Po více než dvou letech (!) se MMR rozhodlo rychle dokončit zakázku na územní geoportál. Ve strhujícím finiši soutěžního dialogu, který byl vyhlášen již v říjnu 2021, dopekli zadávací podmínky a chtěli urychleně získat a vyhodnotit nabídky. Jenže jeden z účastníků vznesl námitky a věc se složenou kaucí legitimně eskaloval na ÚOHS. V takových případech je zadavatel vždy omezen zákonnou blokační lhůtou, která mu znemožňuje podepsat smlouvu na veřejnou zakázku dříve, než doběhne prošetření zakázky. Jinak by byl celý přezkum pro srandu králíkům. Zadavatelé to dobře vědí a smlouvy v blokačních lhůtách nepodepisují. Nejenže by to bylo ukrutné zvěrstvo, ale takové jednání by s největší pravděpodobností naplnilo i skutkovou podstatu trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku – kdo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení.
No a přesně tohle ministerstvo pro místní rozvoj udělalo. Včera se k tomu s gargantuovskou porcí arogance a bohorovnosti doznalo ve vlastní tiskové zprávě. Tři smlouvy (HW, implementace a podpora) s firmou Sevitech CZ prý podepsali v blokační lhůtě proto, že stěžovatel jim dopředu nesdělil, že se plánuje odvolat na ÚOHS a tudíž ministerstvo nemohlo předpokládat, že se tak stane, což způsobilo časovou tíseň. Tvrdí, že tak vyčerpali standardní prostředky, což na jejich planetě veřejných zakázek zakládá oprávnění ke zcela excesivnímu porušení zákona a poplivání veškerých myslitelných principů, které se pojí s étosem férového, zákonného a přezkoumatelného zadávání.
Tenhle způsob uvažování je toxický od samého počátku. Skončila-li nezdravá zakázka po legitimním návrhu některého z dodavatelů na přezkumu u soutěžního úřadu, nemůže se zadavatel „odměnit“ tím, že se jejímu prošetřování vyhne útěkem zadním okénkem na toaletě a uzavřením smlouvy někde za rohem.
Když zadavatelům není svatá ani blokace smlouvy při prošetřování zakázky soutěžním úřadem, co jiného potom ze zákona dodržují? Každá jedna zakázka je pro svého zadavatele velmi důležitá. Každý jeden starosta potřebuje do voleb dotáhnout rekonstrukci chodníku, plynofikaci, ČOVku. A Ivan Bartoš dává všem těmto chorobný příklad, jak se dodržování zákona vyhnout. Anebo v horším případě káže vodu a pije víno, jako kdyby po ostatních žádal kázeň a sám opakovaně jezdil na červenou.
Natolik okázalou a flagrantní ignoraci zákonných procesů jsme zažili v historii českých veřejných zakázek jenom jednou. Když ministerstvo obrany podepsalo americké bitevní vrtulníky nehledě na námitky italského Leonarda, za což vyfasovali pokutu 550 milionů korun a návdavkem i zahájení řízení Evropskou komisí proti České republice. Do téhle ligy se Ivan Bartoš ve druhé polovině svého funkčního období zařadil.
Zajímavou okolností, která může ovlivnit dohru celého případu, je i to, že smlouvy s firmou Sevitech CZ nepodepsal ministr Ivan Bartoš osobně, avšak přenechal tuto výsadu Petrovi Klánovi, řediteli Odboru digitalizace a informačních systémů. Tento úředník ovšem na rozdíl od Ivana Bartoše nedisponuje poslaneckou imunitou. Nenaznačuji nic.
Na okraj doplním i odbornější úvahu, kterou by někdo mohl vytáhnout ve snaze hájit neobhajitelné. A to že se blokační lhůta vztahuje na smlouvu v onom napadeném soutěžním dialogu, kdežto MMR uzavřelo smlouvu „jinou“ v novém JŘbU. Tak to holenkové prr, s tímhle před daňové poplatníky předstoupit nemůžeme. Blokaci se nelze vyhnout tím, ze obsahově identické plnění zadám v novém JŘbU, které notabene zahájím poté, co účinnost blokace vznikla. Z bezpráví právo nevznikne. Šlo by o explicitní obcházení zákona. A pokud by taková díra v zákoně existovala, určitě by ji MMR zalátalo ve své úžasné reformě přezkumu, hm? Ne, nemusíte hledat, nic takového tam nenajdete. Zato reforma zcela vážně obsahuje pátý pilíř, kterým soutěžnímu úřadu hodlá zakázat vstupovat do živých tendrů. Ne, nešálí vás zrak, toto tam naopak je:
Reakci ÚOHS v tuto chvíli neznáme, ale doufám, že se takové praxi postaví s adekvátní razancí. Kdyby se totiž rozmohl nešvar, že zadavatelé s výsměchem ignorují přezkumná řízení od samého počátku a uzavírají si smlouvy, jak se jim zlíbí, mohli by to v Brně definitivně zabalit.
Personálie v rozvratu
O agendu veřejných zakázek pečoval na MMR léta tým docela kompetentních lidí. Jasně, byli tam dlouho a ani já jsem nejásal z vlažné a konzervativní dynamiky jejich výkonu. Nicméně chci-li vyhodit nebo sesadit matadory jako je Vlastimil Fidler nebo Pavel Herman, musím mít náhradu. A to pokud možno lepší nebo přinejhorším stejně zdatnou. Ivan Bartoš s Leonou Šteigrovou nic takového neměli. Post šéfa odboru veřejného investování svěřili Jirkovi Šimonovi, který sice umí působit velitelským dojmem a v zadavatelském dresu odehrál nemálo utkání, ale pro novou funkci tolik potřebný nadhled a koncepční pojetí zřejmě neprokázal. A tak se odebral dělat náměstka Krajské zdravotní Ústeckého kraje a na důležitém postu dochází k další změně. 18 měsíců před koncem volebního období se v něm zabydluje Ondřej Ječný, bývalý šéf centrálního nákupu ministerstva vnitra a veřejných zakázek resortu zahraničí. Držíme palce, ale musel by se stát zázrak, aby tohle fungovalo.
Vyvedení agendy externistům
Zaváhání s ředitelem důležitého odboru je lemováno další z mého pohledu nešťastnou okolností. Leona Šteigrová se rozhodla, že koncepční a legislativní přípravu reformy přezkumu svěří externistce Adéle Havlové. Ministerstvo s bývalou partnerkou kanceláře HAVEL & PARTNERS začalo uzavírat dodavatelské objednávky (2023, 2024) a dalo zelenou jejímu pojetí věci. Nemám problém, když externisté dodávají státu své dílčí znalosti a dovednosti. Ovšem něco jiného je vyvést v mašličkách ven z úřadu celou agendu reformy přezkumu. Navíc takovým způsobem, že kmenové zaměstnance MMR necháte stát opodál. To se alespoň podle vnějšího pozorování přihodilo Markétě Adámkové. Na ministerstvu vede legislativní oddělení odboru práva veřejných zakázek a koncesí. A k přípravě reformy přezkumu buďto nebyla připuštěna, anebo nemá co říct. Neviděl jsem jediný její vstup či myšlenku. Stejně tak jsem ji neviděl vystupovat na žádné z akcí, na kterých od počátku roku Adéla Havlová reformu srdnatě obhajuje.
Privatizace celého legislativního procesu
Adéla Havlová ovšem není sama, komu ministerstvo předalo agendu přípravy reformy přezkumu. Shodou okolností v den publikování tohoto článku byla v registru smluv uveřejněna smlouva s advokáty HAVEL & PARTNERS, které MMR pověřuje spoluprací k záměru reformy právní úpravy zadávání veřejných zakázek v ZZVZ v následujícím rozsahu:
- návrh věcného řešení
- návrh legislativního řešení
- vypořádání připomínek
- legislativní proces na úrovni vlády
- legislativní proces v Poslanecké sněmovně a
- legislativní proces v Senátu
Takže na půdě MMR to externě šéfuje bývalá partnerka HAVEL & PARTNERS a tato kancelář zároveň dostane kontrakt na servis celého legislativního procesu? Nezlobte se na mě, ale to už je ukradený stát v přímém přenosu.
Když už ministerstvo zprivatizovalo provedení reformy ÚOHS do rukou lidí a kanceláře HAVEL & PARTNERS, mohlo by na ni vyhlásit nějakou soutěž? Vždyť máme takové hezké instituty jako je soutěž o návrh nebo inovační partnerství. Dát to z ruky jedné partě vážně není fér.
Kupování lidí z neziskovek
Cestu Pirátů na půdě MMR lemuje v oboru veřejných zakázek i spolupráce s řadou lidí, kteří normálně vystupují v dresech různých neziskových organizací. Opět proti jejich standardnímu fungování nemám nic. Jen si nemyslím, že je pak dobrý nápad vstoupit do placených smluv se státem, jehož agendu hlídám a kritizuji. Vykoleduji si leda pochybnost, čí zájmy nakonec zastupuji a zda mám dostatečně rozvázané ruce plesknout svého chlebodárce přes prsty, když to pojede šejdrem.
Mluvím třeba o Markovi Zelenkovi ze sdružení Oživení, kterému MMR svěřilo sepis celé kapitoly o dozoru nad veřejnými zakázkami v Národní strategii. Mysleli to dobře, ovšem dopadlo to jako vždy. Autoregulace zafungovala už u slohového cvičení v koncepčním materiálu. Nemohl a nenapsal tam vše. Prý „aby to nenaštvalo všechny“. V rámci připomínek jsme mu to doplňovali a ačkoliv souhlasil, nepromítl nic.
Nebo Janusz Konieczny, bývalý analytik Nadačního fondu proti korupci a člen Pirátské strany, který si od MMR nechává posílat peníze (2022 a 2023) za poradenství v oblasti auditu a protikorupční problematiky. Naposledy se předvedl zpracováním tendenčního dotazníku, jehož prostřednictvím nabíralo MMR podporu své reformy přezkumu.
Stejně tak Jiří Skuhrovec (Datlab Institut, Z-Index a člen Rekonstrukce státu), kterého na televizních obrazovkách často vidíme komentovat data o veřejných zakázkách. Svého času i kooperoval na podání 20 tis. podnětů k šetření chybně uveřejněných zakázek, kterými zahltili ÚOHS. Ok, chápu a líbí se mi, co dělá. Ale vážně mu MMR musí posílat skoro čtyři sta tisíc korun za datové podklady pro výroční zprávu o veřejných zakázkách? To samé ministerstvo, které provozuje informační systémy a národní elektronické nástroje k veřejným zakázkám? Asi ano a není to chyba pana Skuhrovce. Jenom to děsivě dokresluje obrázek nekompetence ministerstva.
MMR si ovšem dovede šikovně zavázat i zástupce zadavatelů, kteří pak mohou o to radostněji přikyvovat jeho experimentům, případně ve vhodnou chvíli mlčet. Ukázkou je třeba podpis „memoranda o spolupráci“ s Centrálním nákupem Plzeňského kraje. Jeho šéfová Jana Dubcová zase ráda uzavře smlouvy s HAVEL & PARTNERS, třeba na pomoc při založení obchodní korporace nebo na účetní a daňové poradenství. Někdo holt uzavírá kroužky na chytrých hodinkách při pohybových aktivitách, jiný zase uzavírá kroužky vlivu, přátelství a vzájemné podpory.
V obecné rovině ochotu ministerstva vyplácet peníze lidem z neziskového sektoru naprosto chápu. Z pohledu Ivana Bartoše jde o dobrou investici. Předně za ni nakoupí (snad) kvalitní rady. Zároveň pošle drobné směrem, který je mu ideologicky blízký. A za třetí může doufat, že tihle lidé nebudou kousat ruku, která je, byť jenom částečně, krmí.
Navím koho dalšího z hlídacích psů českých veřejných zakázek si MMR tímto způsobem naklonilo, žádosti o informace, kterými bych z nich vytáhl dohody o provedení práce a podobné věci, jenž nejsou uveřejňovány v registru smluv, sepisovat nebudu. Když ale slyším to ohlušující ticho k prohřeškům v konkrétních zakázkách a nekritický přístup k reformě přezkumu, mám pocit, že mnoho rozvázaných jazyků asi nezůstalo.
Reforma ÚOHS jako nedomyšlený experiment
Dám-li do souvislosti vlastní počínání MMR v jeho zakázkách a obsah zamýšlené reformy přezkumu (o které již bylo napsáno dost), těžko se bráním pocitu, že nejde o pláč ublíženého dítěte, hraničící s jakousi podivnou mstou a snahou opět trochu utáhnout šrouby zlým ošklivým dodavatelům, kteří narušují pohodu státního zadávání zcela jistě neopodstatněnými stížnostmi. Že reformě chybí jakákoliv analýza potřebnosti, která je základním podkladem k jakékoliv závažné změně, natož revoluci tohoto druhu, je toho smutným důkazem.
MMR doposavad cíle reformy prezentovalo spíše svým věrným příznivcům na uzavřených fórech. Přesto na několika místech zazněla poměrně opodstatněná kritika. Jenže se zdá, že MMR nehodlá ustoupit ani o milimetr a reformu v jím zamyšlené podobě zkusí protlačit na sílu za každou cenu.
Na výslovný dotaz zástupkyně Svazu podnikatelů ve stavebnictví Leona Šteigrová přiznala, že se rozhodli vyhnout standardnímu legislativnímu postupu a hodlají takto zásadní věc protlačit cestou poslanecké iniciativy. Tedy způsobem, který se používá na dílčí úpravy zákonů a nikoliv koncepční změny, jakou reforma dozorového systému českých veřejných zakázek nepochybně je. Znamená to, že se celá reforma vyhne meziresortnímu oponentnímu řízení a také hodnocení dopadu regulace (RIA). Takový proces by přitom byl povinný, kdyby šla novela normální cestou vládního (ministerského) návrhu.
Dobrá RIA napomáhá ke zlepšení efektivity vládnutí, přispívá k výkonnosti hospodářství, posiluje význam konzultací připravovaných legislativních i koncepčních materiálů se širokou i odbornou veřejností.
Vláda České republiky (zde)
Zkoušet protlačit reformu přezkumu poslaneckou iniciativou je mimochodem v přímém rozporu s oficiálním legislativním plánem vlády (orig. podklady zde), který na straně 10 hovoří o tom, že návrh změny zákona o zadávání veřejných zakázek, aby došlo k rychlejšímu a efektivnějšímu rozhodování o přezkumu, předloží ministerstvo pro místní rozvoj.