MPSV jde podivnými kritérii vstříc stávajícímu dodavateli

Mnoho let čekali dodavatelé z ICT branže na vyhlášení tendrů k informačním systémům ministerstva práce. Doposavad jim, až na nepovedené intermezzo s Fujitsu, Microsoftem a Vítkovicemi, vládla firma OK System. Přes dvě dekády bez jakékoliv soutěže. Jenže podmínky nových veřejných zakázek jsou šité horkou jehlou a hodnotící kritéria dávají najevo, že nikdo nový není vítán. Proč? Copak si na férové nastavení pravidel nemohou dát pozor alespoň na resortu, který nám dopřál jedno z největších fiasek v historii počítačových veřejných zakázek?

Iva Merhautová, náměstkyně pro informatiku, si nechala soutěže (Zaměstnanost a Sociální dávky) připravit rovnou od celé suity pomazaných hlav. Podepsali se pod ně lidé z Rowan Legal, Gordionu a hlavně brněnské advokátní kanceláře Fiala, Tejkal & partneři. Do způsobu hodnocení nabídek vymysleli toto:

Problém je v tom, že intuitivnost ovládání nabídkového prototypu má být hodnocena běžnými uživateli z řad zaměstnanců úřadů práce, tedy lidmi z ministerstva, kteří jsou dlouhodobě navyklí používat programy od stávajícího OK Systému. S tím přicházejí do styku přes dvě desítky let. Existuje tak vysoká pravděpodobnost, že do hodnocení promítnou své zažité zkušenosti a jakoukoliv změnu, byť by byla objektivně k lepšímu, budou považovat za nepříjemnou. K tomu může dojít i mimoděk, jaksi automaticky, aniž by byli vedeni zlým úmyslem nebo snahou vyhovět svému zaměstnavateli hodnotit v tomto subkritériu lépe stávající systém, aby se nemuselo nic měnit. Taková předpojatost není tak nereálná. Ti samí uživatelé v nedávné době protrpěli nepříjemnosti spojené s radikální změnou informačního systému, když se exministr Drábek s náměstkem Šiškou pokoušeli systém přehodit na firmu Fujitstu. Ta jim nezpůsobila jenom mimořádné nepohodlí, ale citelně se projevila i v množství přesčasových hodin a překážek při vykonávání běžné pracovní činnosti. Tyto peripetie ve spojení s obecnou neochotou státních úředníků opouštět známé a zažité vylučují, aby hodnocení intuitivnosti nabízeného systému, jak jej pojalo ministerstvo, vedlo k férovému výběru vítěze.

Pokud má být intuitivnost ovládání nabídkového prototypu hodnocena objektivně, musí ji pro ministerstvo řešit nezávislí specialisté, kteří se profesně zabývají měřením ergonomičnosti a uživatelské přívětivosti počítačových systémů. Takových pracovišť existuje celá řada, přičemž fungují jak na komerční bázi, tak v akademické a neziskové sféře. Ke své práci využívají pokročilé techniky jako je snímání pohybu očí uživatele a pohybu kurzoru po obrazovce.

Váha tohoto kritéria přitom není nikterak malá. Činí rovnou třetinu z šedesáti procent, kterými se do výsledků promítne nabídková cena. A to u systémů za 286 a 616 milionů korun není málo.

Nedostatečně vymezené je i třetí kritérium „Architektura a návrh řešení“. V tabulce nahoře to vidět není, ale zadávací dokumentace postrádá váhy jeho subkritérií a jejich obsah nevymezuje dobře. Přitom jde o kritérium velmi subjektivní, jehož hodnocení bude nevyhnutelně založeno na volném názoru členů komise, nikoli na předem jasně stanovených parametrech navrhovaného řešení. To umožní různé názory na tuto věc a de facto znemožní následnou přezkoumatelnost správnosti a zákonnosti provedeného hodnocení nabídek. Proto je nezbytné, aby hodnocené parametry byly vymezeny jednoznačně a transparentně. Aby z nich zájemci o zakázku dobře viděli, co považuje ministerstvo za stěžejní a co za méně důležité.

Česká legislativa je bohužel nastavena tak, že podobné chyby musí „hlásit“ a řešit dodavatelé, jež se o zakázku uchází. Nikdo jiný to za ně udělat nemůže, tedy kromě antimonopolního úřadu. Nicméně ten už preventivně živé zakázky neprohlíží; jednak to nezvládá a hlavně se mu nechce. Má-li firma zájem soutěžit na férově nalajnovaném hřišti, musí se ozvat ještě předtím, než zazní pomyslný hvizd oznamující začátek utkání. Za našeho klienta jsme příslušné námitky podali dnes. Koncipovány jsou tak, aby zadavatel mohl vše napravit a v tendrech nedošlo ke zbytečným prodlevám.