Jsem v branži čtvrt století. Zažil jsem ten sešup, kdy začaly být problémy a neúspěchy českých veřejných zakázek svalovány převážně na dodavatele. Zejména na ty, kteří byli nespokojeni s kvalitou zadávání a dovolili si lidově řečeno pípnout. Stát, zadavatelé, profesní organizace, všichni tito zpívali víceméně stejnou píseň – dodavatelé jsou nutné zlo, netřeba jim naslouchat, stačí je držet v lati přísností. Časem to dosáhlo podoby celospolečenského narativu. Naděje na změnu prakticky neexistovala. A pak, zcela ve smyslu Havlova citátu „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“ se to stalo. Provedu vás rokem a půl, kdy praskla pomyslná obruč, a všem se začalo lépe dýchat.
V perexu zmiňovaný cejch byl hodně citelný zhruba od přelomu druhého funkčního období bývalého předsedy ÚOHS Petra Rafaje. Časově se to krylo s úřednickou vládou Jiřího Rusnoka. Kolem roku 2013 se státem sponzorované očerňování dodavatelů veřejných zakázek spustilo naplno. Dodavatelé najednou mohli za všechny nesnáze, a kdo zakázku eskaloval na ÚOHS, podepsal si ortel obtěžujícího hmyzu. Ostatní na tom nebyli o moc lépe – vzápětí letěli do stejného pytle.
Že byla řada těch stížností legitimní a hlavní příčina zácpy na ÚOHS spočívala v těžkopádném a byrokratickém přístupu právě tohoto úřadu, už nikoho nezajímalo. Stokrát opakovaná lež se stala pravdou. Tyhle insinuace se neobjevovaly jenom v médiích. Nějakou formou zazněly na každé konferenci, v každém relevantním materiálu, na každém kroku.
To vše nezmiňuji z jakési sebepoškozující obsese. Připomenutím nejhoršího stavím odrazový můstek ke světlejším zítřkům. A ty nastaly právě letos. Respektive blýskat se na lepší časy začalo už vloni v létě, kdy nás s kolegou Kovaříkem přijalo vedení ÚOHS. Z plánované hodinové schůzky se stala celoodpolední seance, v jejímž průběhu nahlas zazněla celá řada nepopulárních témat. Včetně takových, jež byla do té doby tabu. Markéta Dlouhá společně s Ivetou Pospíšilíkovou, Mojmírem Floriánem, Michalem Kobzou a Petrem Vévodou nám ukázali, že otevírání úřadu není jenom teoretická proklamace, ale myslí ji opravdu vážně a hlavně se tak opravdu chovají. V nastalé euforii jsme vedení ÚOHS konfrontovali s celou plejádou dlouhodobých deficitů, které při pomoci poškozeným dodavatelům vnímáme. Vznikl z toho férový vyvážený dialog, který ve své podstatě trvá dodnes.
Májová konference ÚOHS (květen)
Následovala letošní Májová konference, které ÚOHS dal do vínku sblížení stran zadavatelů a dodavatelů. V rámci toho vznikl prostor pro dodavatelský blok a mohli jsme odvyprávět celý příběh dodavatelského pohledu na přezkum veřejných zakázek. Aniž by nám do kritické prezentace nějak zasahovali či ji nedej bože schvalovali. Cítil jsem se jako v jiném světě. A takové bylo i vyznění tónu většiny ostatních příspěvků, včetně přednášek lidí z ÚOHS. Vcelku pokorně se konstatovalo, že máslo na hlavě mají obě znesvářené strany – zadavatelé i dodavatelé. Že chyby děláme všichni. A že občasný marasmus přezkumu není „vina“ dodavatelů, ale celého systému, jak je nastaven zákony a přístupem všech zúčastněných. Už jsem neslyšel žádné jednostranné kopání do dodavatelů a stavění slaměných panáků. Místo toho přišla upřímná snaha nazvat věci pravými jmény a začít krok za krokem s vhodnou nápravou. Děkuji.
Zadavatelé často nastavením zadávacích podmínek v podstatě nahrávají tomu, že dodavatelé budou zadávací řízení napadat námitkami a návrhem k Úřadu. Zadavatel si pak nabíhá a zvyšuje pravděpodobnost, že jeho zadávací řízení bude napadeno. Je tedy vhodné myslet nejen na stanovování požadavků jako takových, ale současně pak i na způsob, jakým bude možno provést jejich vyhodnocení.
Májová konference 2024 – tisková zpráva ÚOHS
Samozřejmě to neznamená, že od letošního roku nedojde k žádnému jiskření či souboji mezi zadavateli, dodavateli, orgánem dohledu či legislativní gescí na půdě MMR. Právě naopak – bitvy i sisyfovská práce nás všechny čekají. Ale máme mimořádnou šanci, že se budou odehrávat ve férovějším a lidsky přijatelnějším prostředí. A to není vůbec málo.
Kulatý stůl časopisu Veřejné zakázky (leden)
Ještě předtím ovšem svolal a moderoval šéfredaktor časopisu Veřejné zakázky Michal Petřík Kulatý stůl k reformě dozoru nad veřejnými zakázkami. Reformě jako takové se věnuji na závěr dnešního příspěvku, pročež nyní zmíním jenom podstatné pro náš příběh. Už tady se v lednu 2024 projevila změna diskursu. Michal Petřík nezaváhal a mezi úzký okruh subjektů, diskutujících v tehdy velmi žhavé fázi připravovanou revoluci přezkumu, přizval i INDOC. Společně s Hanou Nevřalovou (Svaz podnikatelů ve stavebnictví) jsme hájili dodavatelské křídlo. A měli možnost diskutovat náš pohled na reformu se zástupci MMR, ÚOHS, soudů a dalších zúčastněných slovutných organizací. Děkuji.
Kulatý stůl dodavatelů AVZ (září)
Dalším hybatelem změny náhledu na dodavatele veřejných zakázek se stala Asociace pro veřejné zakázky. Tomáš Machurek vyslechl náš apel a s Romanou Smetánkovou a Martinou Šelejovou se inspirovali k uspořádání kulatého stolu, nazvaného Dodavatelé: Veřejné zakázky a bariéry v přístupu a v procesní obraně. Opět tím o velký kus prolomili ledy a dali prostor k nevšední debatě o strastech dodavatelů s účastí na veřejných zakázkách. A opět u toho byli i zástupci ÚOHS, konkrétně Michal Kobza a Petr Vévoda. Každé takové setkání je dobrou příležitostí pro vysvětlování a tudíž lepší pochopení vzájemných pozic. Děkuji.
Reforma přezkumu MMR
Poslední kapitola bude pro mnohé čtenáře překvapením, ale rozhodně tu musí být. Nešťastně vykopnutá reforma dozoru nad veřejnými zakázkami (dohledu ÚOHS) byla nakonec stažena z legislativního procesu a není reálná naděje, že by do konce funkčního období současné poslanecké sněmovny obživla. Asi je to dobře, protože míra krvelačnosti, se kterou šla po krku pozici předsedy ÚOHS, byla za hranicí dobrého vkusu.
Chci ale zdůraznit jednu věc. Její protagonisté, hlavně tedy Adéla Havlová, ji chodili neúnavně a srdnatě diskutovat do otevřených setkání. Která zdaleka nebyla vždy přívětivá. Můžete si říct, že to byl jejich boj a tudíž jim nic jiného nezbývalo. Případně můžete kopnout do pomyslné mrtvoly reformy. Ochota jít s kůží na trh mi však byla osobně sympatická. A rozhodně v minulosti nebyla standardem. Jsem bytostně přesvědčen, že MMR si z celé akce odneslo hodně cenných zkušeností, které budou užitečné změnám v ZZVZ do budoucna. A to i přes krvavé šrámy, které za to byly zaplaceny jak institucí, tak lidmi, kteří to táhli.
Na neúspěšné reformě je však něco podstatnějšího pro náš příběh. I tato iniciativa nakonec přistoupila k oběma táborům relativně vyrovnaně. Ano, na úplném začátku to vypadalo na těžce pro-zadavatelský počin. Ale v průběhu projednávání přišla Adéla Havlová s celou řadou větších či menších úprav, které docela šikovně balancovaly pozice zadavatelů a dodavatelů. Jakoby si i na MMR uvědomili, že jednostranné utahování šroubů vůči dodavatelům už nikam nepovede. I to je záslužný příspěvek k tématu, o kterém jsem dnes psal. Děkuji.