České pojetí dohledu nad veřejnými zakázkami a přešlapy brněnského soutěžního úřadu intenzivně kritizuji poslední dvě dekády. Profesně se v této branži pohybuji a troufám si říct, že ji malinko znám. Historie našich příspěvků zde je mi toho svědkem. Že v této souvislosti dojde i na komentář zavádějící novinařiny, mě ovšem ve snu nenapadlo. Přesto jej právě čtete. Lukačovičův výnosný stroj na klikání se dnes pustil do tématu, ke kterému mám co říct.
Článek publikovaly Seznam Zprávy 30. 1. 2024. Odpustím si komentář lehce nenávistného a štvavého vyznění textu, o něm ať si udělá úsudek každý sám. Na druhou stranu očividný sentiment podání mi poskytuje zásadní informaci – je z něj dobře patrné, komu článek slouží a komu nikoliv. Vezmu to popořadě.
Adéla Havlová a Leona Gergelová Šteigrová
Tyto dvě dámy Seznam Zprávy popisují jako protikorupční expertky a bojovnice za transparentní veřejné zakázky, kterých se předseda ÚOHS Petr Mlsna zbavil ze svých poradních rozkladových komisí. S jejich odbornými kvalitami nijak nepolemizuji. Sám magistru Havlovou považuji za jednu z největších odbornic na veřejné zadávání v České republice a chovám k ní úctu.
Problém vidím někde úplně jinde – proč by tyto dámy vůbec měly být členkami rozkladových komisí předsedy ÚOHS? Vždyť si obě zvolily stranu tím, že vzaly angažmá na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jedna jako šéfka sekce veřejného investování, výstavby a sociálního začleňování, druhá jako externistka na podřízeném odboru strategií, práva a elektronizace veřejných zakázek. Jejich resort se o veřejné zakázky stará metodicky a legislativně. Proč by souběžně měly ovlivňovat rozhodování předsedy dozorového úřadu o živých případech veřejných zakázek? Neříkám, že jde o přímý střet zájmů v konkrétních zakázkách, to snad probůh nikoliv. Z hlediska protichůdného postavení těchto dvou židlí jde však o vyslovenou zbytečnost.
Vrchní ředitelka Leona Gergelová má ve své gesci kromě veřejných zakázek i druhou lahůdku – stavební řízení. Zvládat naráz obě dvě agendy, z nichž každá je děsivou pastí na mamuty, je pochopitelně kapacitně a mentálně extrémně těžké. Natož k tomu jezdit do Brna řešit probíhající veřejné zakázky. V její rezignaci na členství v rozkladové komisi předsedy ÚOHS nacházím čistý pud sebezáchovy, nikoliv senzaci.
S Adélou Havlovou je to ještě složitější. Díky atraktivitě svých znalostí a dovedností se jí funkce postupně kumulovaly, až v minulém roce vypadaly takto. Uvádím jen ty relevantní pro naše téma:
| Advokátka a partnerka advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS S.R.O. | Zastupování zadavatelů a dodavatelů v konkrétních veřejných zakázkách |
| Členka rozkladové komise předsedy ÚOHS Petra Mlsny | Odvolací přezkum konkrétních veřejných zakázek |
| Členka výkonného výboru a místopředsedkyně Asociace pro veřejné zakázky | Zastupování zájmů členů asociace a osvětová činnost na úseku veřejných zakázek |
| Místopředsedkyně Unie administrátorů veřejných zakázek | Zastupování zájmů členů asociace a osvětová činnost na úseku veřejných zakázek |
| Externistka Ministerstva pro místní rozvoj | Metodická, koncepční a legislativní činnost na úseku veřejných zakázek. Členka expertní skupiny pro veřejné zakázky |
Kupříkladu u takové zakázky na digitalizaci stavebního řízení (DSŘ) se tyhle subjekty potkaly dokonale. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo jejím vyhlašovatelem. ÚOHS ji prošetřoval, a to i v druhém stupni, na němž se podílejí právě rozkladové komise. Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS shodou okolností Ministerstvo pro místní rozvoj při prošetřování zastupovala.
Při vší úctě a respektu se mi zdá, že to není úplně vhodný souběh angažmá. Že to prostě nevrhá dobré světlo. Pokud se seznam funkcí nakonec nějakým způsobem začal redukovat, mi opět přijde jako správná sebereflexe, a ne cosi podivného, jak to podávají Seznam zprávy.
Oldřich Kužílek
Pana Kužílka článek zmiňuje jako experta na otevřenost veřejné správy. Když bezelstně vypočítává, jak strašně málo peněz za členství v rozkladové komisi Petra Mlsny obdržel, doznává časový úsek svého působení cca 3 roky. A já si říkám – jak to, že jsem za ty 3 roky neslyšel od pana Kužílka jakoukoliv kritiku pojetí rozkladových komisí? Nic mu na nich nevadilo?
Přitom právě rozkladové komise jsou těžko uvěřitelným příkladem tmy pod svícnem. Alespoň zvenčí to tak vypadá. Sedí v nich řada vzdělaných a zkušených lidí, kteří do procesu rozhodování přináší nezávislý pohled zvenčí, a třeba i technickou či odbornou zdatnost, kterou úředníci ÚOHS nemají. Současně jde bohužel velmi často o advokáty, akademiky a další funkcionáře, kteří mají v branži veřejných zakázek enormní zájmy. Až již byznysové, klientské, profesní, kariérní nebo jiné osobní.
Tito lidé mají v rozkladových komisích přístup k živým kauzám a velkou moc ovlivnit svým názorem výsledek jejich prošetřování. Přesto se průběh rozkladových komisí nikde nezaznamenává, neexistují z jejich jednání protokoly, není praxe evidovat odlišná (disentní) stanoviska. Názory členů rozkladové komise svými slovy přepisuje úředník druhoinstančního odboru a ti, kterých se přezkum týká (zadavatel zakázky a stěžující si dodavatel), se nedozví ani jména členů rozkladové komise, kteří se na jejich případu podíleli. Z celého jednání slovutné rozkladové komise se dotčení účastníci přezkumu dozvídají lakonický jednovětý závěr: doporučili jsme předsedovi potvrdit/zrušit předchozí rozhodnutí ÚOHS.
Dlužno podotknout, že členové rozkladových komisí nejsou pod služebním zákonem (nemají kárnou odpovědnost), správním řádem (nejsou zodpovědnými úředními osobami), zákonem o znalcích (nemusí pod trestní sankcí postupovat řádně a nepodjatě), a nejsou ani veřejnými funkcionáři (nepodávají majetková přiznání). To je na můj vkus hodně měkce vystlaný pelíšek.
Pokud za tohoto stavu věci nenašel expert na otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek po dobu tří let důvod ke kritice, nebude se mi po něm jako členovi rozkladové komise stýskat. To přiznávám na rovinu.
Ivan Bartoš
Ministra pro místní rozvoj a šéfa Pirátů článek nijak nezmiňuje. Zdánlivě logicky, protože tématem je vyhazování odborníků z rozkladových komisí a to se přece Bartoše netýká. Jenže redaktoři do článku neváhali zamontovat chystanou reformu antimonopolního úřadu. Ta se stala předmětem podivného politikaření, kdy ji Bartošovi lidé odnesli na koaliční radu K5 předtím, než byla konzultována se zástupci antimonopolního úřadu, soudů a dalších stran, kterých se přezkum veřejných zakázek bezprostředně týká.
Je veřejným tajemstvím, že Ivan Bartoš dodnes nepřijal verdikt, kterým ÚOHS zrušil jeho zakázku na digitalizaci stavebního řízení. Že tuhle věc vnímá jako křivdu. Nebyla to naše kauza, přesto jsem ji detailně nastudoval a rozhodnutí ÚOHS je IMHO naprosto korektní a zasloužené.
Byla by strašná škoda, kdyby tato ublížená poloha ministra MMR vnášela do reformy přezkumu veřejných zakázek tendenční pnutí. Ve stylu přistřihneme Mlsnovi křidélka, vždyť to nám nemůže ublížit, všichni jenom zatleskají. No, nezatleskají. Třeba já bych měl být první, ale nic takového ode mě nečekejte. Reforma přezkumu ÚOHS musí být koncipována po férové úvaze, strukturované debatě, nad tvrdými daty a reálnými cíli. Nikoliv motivována mstou či osobní antipatií.
Jinými slovy, osobně udělám vše pro to, aby Piráti nepokazili přípravu a prosazení reformy ÚOHS skrze nepromyšlenou a drakonickou revoluci tak snadno, jako natočili nenávistné videjko s obrázkem červeného Ferrari a ukázali prstem na podnikatele, kteří si dávali do daní drahá auta.
Petr Mlsna
Nakonec dochází na pana předsedu. Okolnosti jeho volby a politické zázemí u Zemana a Babiše mě vysloveně štvaly. A pozitivním změnám jsem nedával moc nadějí. Těch systémových také moc nenastalo. Vlastně žádné. Ale z hlediska kvality, důstojnosti a přijatelnosti výsledných rozhodnutí došlo k výraznému zlepšení. Alespoň v sekci veřejných zakázek, ke kterým se mohu vyjadřovat. Také se ke mně nedostávají žádné informace o tom, že se s výsledky řízení šmelí. Otevřela se komunikace, lidé pod ním se trochu nadechli a nebojí se mluvit o tématech a se stranami, které byly dříve tabu. Pár dalších lidí z vedení tam seriózně maká na profesionálním respektu a pozitivním vnímání úřadu nejen odbornou veřejností. Za všechny zmíním místopředsedkyni Markétu Dlouhou, šéfku druhostupňového rozhodování Ivetu Pospíšilíkovou a pány jako je Mojmír Florián, Michal Kobza a další.
Samozřejmě, že Petr Mlsna od počátku svého funkčního období nechtěl a nesměroval k nějaké revoluci v pojetí dozoru nad veřejnými zakázkami. Dokonce si troufnu říct, že ještě nedávno nebyl velkým změnám příliš nakloněn. Věřím ale, že nějakou formu evoluce, která by zlepšila zkostnatělý a byrokratický systém přezkumu českých veřejných zakázek, i on podpoří a pomůže prosadit. Akorát tomu vůbec nepomáhají útoky přes média.