Často skloňovanou prioritou veřejného zadávání je možnost veřejné kontroly. Různé informace jsou opravdu k mání, a tak se zdá, že všechno funguje, jak má. Jenže bližší pohled poodhalí, že zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje řadu důležitých údajů a souvislostí před veřejností utajit. Zadavatelům se proto nelze divit, že publikují pouze to, co podle ZZVZ musí, a že dobrovolnou průhledností příliš neoplývají. Zkušenosti je naučily, že méně je více. Kde jsou bílá místa?
Nejprve k tomu, co si může zjistit každý. K dispozici jsou v zásadě tři zdroje veřejných informací. Formulář oznámení o výsledku zadávacího řízení uveřejněný ve Věstníku veřejných zakázek. Písemná zpráva zadavatele, již je zadavatel povinen uveřejnit na svém profilu. A konečně, uzavřená smlouva na veřejnou zakázku, která se (nad 50 tis. Kč bez DPH) povinně uveřejňuje v Registru smluv. Údaje ve jmenovaných zdrojích se do určité míry doplňují, překrývají či dublují.
Veřejně dostupné*
Utajené
Ve formuláři oznámení o výsledku
Vybraný dodavatel Jeho nabídková cena Názvy kritérií, podle kterých se hodnotilo Zda proběhla elektronická aukce Kolik bylo celkem nabídek
Formulář nic neutajuje, jeho obsah definuje evropská směrnice
V písemné zprávě
Názvy dalších dodavatelů Názvy vyloučených dodavatelů Důvody jejich vyloučení Názvy poddodavatelů vybraného dodavatele Odůvodnění použití JŘsU, JŘbU, ZPŘ, pokud bylo Odůvodnění, proč zadavatel nerozdělil nadlimitní zakázku na části
Chybí informace o výsledku doložení originálních kvalifikačních a dalších dokladů vybraným dodavatelem a o výsledku ověřování případných vzorků Chybí informace, zda vybraný dodavatel splnil povinnost uzavřít smlouvu nebo ne, čímž „přenechal“ zakázku dalšímu dodavateli v pořadí Chybí informace, zda a proč vybranému dodavateli propadla finanční jistota za nabídku
Ve smlouvě
Text smlouvy
Zpravidla chybí části smlouvy, o kterých si zadavatel a jeho vybraný dodavatel myslí, že jsou obchodním tajemstvím. Často jde o celé přílohy smluv popisující předmět plnění nebo rozpočty s položkovými cenami U rámcových dohod zpravidla chybí skutečná cena, protože nabídkovou cenou se podle ZZVZ rozumí třeba i modelový výpočet, který slouží jen k vzájemnému porovnání a hodnocení nabídek. Ten může opravdovou cenu pořizovaného plnění natolik zastřít, že ji veřejnost nedokáže zpětně dopočítat
Ve zprávě o hodnocení nabídek
Jména fyzických osob, které se podílely na hodnocení (členové komise nebo přizvaní odborníci) Seznam hodnocených nabídek Hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení Popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení Popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení Výsledek hodnocení nabídek
Chybí informace, jak přizvaní odborníci ovlivnili hodnocení nabídek. Jaká byla jejich vyjádření, zda komisi předložili nějaké posudky, co tyto dokumenty obsahovaly atd. Nikdo se tak nedozví, zda zadavatel při hodnocení vycházel z vlastního úsudku nebo prostě převzal názor někoho jiného a koho Chybí informace o průběhu posouzení nabídky (přinejmenším vybraného dodavatele) po obsahové stránce, ať již jde o kvalifikaci, obsah plnění, jeho parametry atd. Chybí odůvodnění, proč vítězná nabídka posouzení vyhověla Chybí informace, zda byla cena některého dodavatele posouzena jako tzv. mimořádně nízká a jak dotyčný tuto okolnost obhájil. Mohlo přitom jít i o vítěze; ani to není šance se dozvědět Chybí informace, zda byl někdo z dodavatelů vyzýván k vysvětlování nabídky, zda tak učinil, jaké informace či doklady doplnil, jak je zadavatel posoudil a proč Chybí informace o průběhu elektronické aukce, byla-li pořádána. Kdo z dodavatelů se jí zúčastnil, kdo naopak ne. Jaký byl průběh aukčních kol atd. A hlavně by celá zpráva o hodnocení nabídek měla být veřejná!
* Formulář a zmíněné dokumenty samozřejmě obsahují celou řadu dalších, povětšinou formálních a evidenčních údajů. Zde se věnuji pouze těm informačně relevantním.
Nejvíc podstatných informací (ač zdaleka ne všechny) obsahuje zpráva o hodnocení nabídek. Tu můžou získat pouze firmy, které se zúčastnily zadávacího řízení. Vítěz ani poražení dodavatelé ovšem nemají sebemenší zájem zprávu dál zveřejňovat. Kromě účastníků konkrétního tendru se k ní dostane akorát Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, když mu spor o zakázku přistane na stole. Daňoví poplatníci, odborná veřejnost, novináři ani ostatní dodavatelé z branže, kteří zrovna v zadávacím řízení nesoutěžili, si na tahle data „nesáhnou“. Oficiální cestou se nikdy nedozvědí, jak zadání zakázky vlastně proběhlo a co předcházelo uzavření smlouvy.
Vnímavý čtenář již tuší, že získat celkový obraz o zadávacím řízení a o tom, jak se došlo k jeho výsledku, nebude jen tak. Údaje o vítězi, jeho ceně a identitě ostatních soutěžících jsou fajn, ale chybí jim významný kontext. Nevypovídají totiž nic o průběhu tendru. Jelikož zpráva o hodnocení nabídek není dostupná, okolnosti, které vedly k uzavření smlouvy, zůstávají v neproniknutelné mlze. Jen několik příkladů. Veřejnost se nedozví, jak probíhalo hodnocení vítězné nabídky podle kvalitativních kritérií. V čem byla lepší a v čem horší než ostatní nabídky. Byl vítěz nejlevnější nebo ne? Možná dokonce nejdražší? A jestli neměl nejnižší cenu, co převážilo hodnocení ve prospěch jeho ceny? Nic se nedozvídáme o nabídkách ostatních účastníků. Jak byly hodnoceny a proč? Byla některá z nabídkových cen posouzena jako mimořádně nízká? Skryta zůstává také identita osob, které posoudily a hodnotily nabídky. Stejně jako informace, zda k tomu využily nějaké externí poradce, ať již odborníky na předmět zakázky či specialisty na zadávací proces.
Nemám ambici provést podrobný rozbor (ne)možnosti kontroly veřejného zadávání těmi, kdo zakázky v nakonec vždy zaplatí. Spíš jde o určité postřehy k jevům, na něž při své praxi narážíme. Z nich je vidět, že kdo se chce dovědět víc než to málo, co se veřejnosti nabízí, je odkázán na dodatečné aktivity. Třeba na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Je to však práce navíc s nejistým výsledkem, a to i když má zadavatel požadované informace zdokumentovány. Zadavatelé nebývají nadšeni myšlenkou, že by měli někomu dávat nahlédnout do zákulisí svých zakázek, a tak hledají cestu, jak požadované odpovědi odepřít. Většinou ve jménu ochrany důvěrných informací, obchodního tajemství a tak podobně. Zvědavého občana či novináře pak čeká odvolání, případně podání žaloby k soudu. A na to má pochopitelně většina z nás dost svých vlastních starostí. Skoro by se chtělo uzavřít, že i transparentnost veřejných zakázek si našla příslovečnou českou cestu: „Přečtěte si, kdo vyhrál, nad kým a za kolik. A jak a proč? Ale jděte, to už vás přece nemusí zajímat.“