Zákon o veřejných zakázkách vymezuje některé zvláště závažné prohřešky zadavatelů, kterým říká správní delikty. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pak stanovuje povinnost je projednávat a ukládat zadavatelům pokuty. A protože nejde o jen tak nějaká porušení zákona, jsou pokuty pěkně mastné: do 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč! Jenomže Úřadu se do správních deliktů moc nechce a nedělá mu problém je úplně přehlédnout. Projevuje tak nepochopitelnou benevolenci zrovna vůči pachatelům těch nejhorších poklesků. Nevěříte? Seznamte se s konkrétním případem.
Nejde o nic jiného, než nedávno proběhlý případ Středočeských nemocnic. Ty protiprávně zrušily veřejnou zakázku na telekomunikace. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jejich případ prošetřil a vydal rozhodnutí, ve kterém konstatuje porušení zákona a nařídil nemocnicím, aby zrušení zakázky zrušily a pokračovaly v jejím zadávání. Mimochodem proti tomuto rozhodnutí si zadavatel nepodal rozklad a nabylo tak právní moci 13. srpna 2010.
Jenomže kromě nápravného opatření se v tomto případě Úřad beze slova komentáře vyhnul projednání správního deliktu. Přehlédnutí Úřadu je zarážející především z toho důvodu, že pochybení zadavatele bylo jediné a zcela jednoduché: zrušil soutěž v rozporu s podmínkami ustanovení § 84 ZVZ. To je podle § 120 zcela explicitní správní delikt:
§ 120
Správní delikty zadavatelů
(1) Zadavatel se dopustí správního deliktu tím, že
a) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku,
b) nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo ji splní v rozporu s § 146 nebo 147,
c) uzavře smlouvu na veřejnou zakázku bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle § 146 odst. 1, ačkoli je podle tohoto zákona povinen toto oznámení uveřejnit,
d) uzavře smlouvu na veřejnou zakázku v rozporu s § 82 odst. 1, § 110 odst. 6 nebo § 111 odst. 5 anebo v rozporu s předběžným opatřením dle § 117 odst. 1,
e) zruší zadávací řízení v rozporu s § 84,
f) nepořídí nebo neuchová dokumentaci podle § 109 nebo 155, nebo
g) odmítne námitky v rozporu s § 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111.
(2) Za správní delikt se uloží pokuta do
a) 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d),
b) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g).
K tomu, proč Úřad správní delikt nekonstatoval, není v rozhodnutí ani slovo. Pochopil bych, kdyby jej Úřad zjistil a pak nějakým obzvláště tolerantním vysvětlením dospěl k závěru, že postačuje pokuta ve výši 500 Kč. Byl by to sice výsměch, ale formálně by se takovému postupu Úřadu nedalo vytknout vůbec nic.
Kromě správního deliktu rezignoval Úřad i na obecnou sankci – pokutu, kterou mohl (a měl) zadavateli uložit v každém případě. Tu v rozhodnutí také nenajdete. Ať se nad tím zamýšlím všemi možnými způsoby, nenacházím pro takto shovívavý přístup Úřadu žádné logické opodstatnění. Vlastně počkejte. Jedno mě napadá, ale opravdu není z kategorie logických. Ať se na mě nikdo nezlobí, nepodložené domněnky nemám rád, nicméně se nemohu ubránit dojmu, že Rafajovi (exČSSD) se nechtělo trápit svého bývalého stranického kolegu Ratha (ČSSD)!
Zde je asi na místě uvést, že rozhodně nemáme žádný plezír z toho, aby finančně strádající nemocnice, které mají samy málo, musely platit stovky tisíc Kč pokuty. Pokutou se může dosáhnout něčeho, co by se alespoň vzdáleně podobalo osobní odpovědnosti. Nesdílím názor Peciny, který nyní do jisté míry přebírá i Rafaj, že ukládat pokuty jednotlivým státním a municipálním úřadům nemá smysl, protože dochází jen ke zbytečným přesunům peněz mezi jejich rozpočtovými kapitolami. Jde přeci o mnohem více! Je nutné, aby se vědělo, že tento konkrétní úředník (a třeba i jeho nadřízený a externí organizátor zakázky) způsobili svým jednáním škodu, která odpovídá nemalé finanční částce. Třeba si to o nich lidé budou pamatovat a dají si na ně příště pozor.
Nakonec jsem využil příležitosti a obrátil se s touto nesrovnalostí v telefonickém rozhovoru na Mgr. Ivetu Farkačovou. To je dáma, která příslušné rozhodnutí Úřadu psala. Bohužel se jí do vysvětlení, proč správní delikt pominuli, moc nechtělo. Vlastně vůbec. Hrála se mnou kličkovanou na téma – já vám žádná právní stanoviska říkat nemohu a nechci, pokud se vám rozhodnutí nelíbilo, měli jste si proti rozhodnutí podat rozklad. Snažil jsem se jí uklidnit s tím, že nechci žádné oficiální stanovisko, jen toužím slyšet jedinou větu, která by obsahovala alespoň náznak věcného odůvodněním, proč se správní delikt vypařil. Neřekla ji.
Úřad evidentě spoléhá na to, že stěžující dodavatel vezme za vděk svým vítězstvím ve věci a nebude proti příznivému rozhodnutí podávat rozklad jenom proto, aby donutil Úřad vykonat svou kontrolní a dohledovou činnost pořádně a do všech důsledků. Koneckonců, ani my jsme to v daném případě neudělali. Asi bychom měli obavu o naše duševní zdraví, kdybychom začali podávat rozklady proti rozhodnutím, ve kterých nám bylo dáno v plném rozsahu za pravdu :)
Rekapitulace:
- Středočeské nemocnice protiprávně zrušily veřejnou zakázku, o čemž pravomocně rozhodl Úřad.
- Zákon o veřejných zakázkách takový postup považuje za správní delikt, přičemž Úřad za něj má uložit pokutu do 10 mil. Kč (viz §120 ZVZ).
- Úřad však správní delikt neprojednal a ve svém rozhodnutí ho zcela pomíjí!
- Autorem rozhodnutí je referentka Mgr. Iveta Farkačová, podřízená ředitele Odboru veřejných zakázek I Mgr. Jana Lízala. Podepsal jej místopředseda Úřadu Mgr. Kamil Rudolecký.
- Středočeské nemocnice spadají pod Středočeský kraj, kterému poněkud svérázným způsobem vládne David Rath (ČSSD).
- Předsedou Úřadu je Ing. Petr Rafaj (členství v ČSSD formálně ukončil před nástupem do funkce).
Dokumenty:
ÚOHS Rozhodnutí č.j. S115/2010 (GTS NOVERA vs SČK NEMOCNICE)