Laskavou péčí vlády si od nového roku firma, která bude požadovat přezkum zadávacího řízení u soutěžního úřadu, připlatí! A to formou kauce ve výši až 10 milionů korun. Přitom pětina této částky zůstane ÚOHS i tehdy, když firma vezme svůj návrh včas zpátky. Ne, není to vtip. Dokonce ani špatný. Přestože současná vláda, ostatně jako všechny předchozí, má údajně zlepšení na poli zadávání veřejných zakázek jako prioritu.
Českou republiku lze bez větší nadsázky charakterizovat (podrobná analýza nahoře) jako zemi, kde
- kvalita a etika veřejného zadávání je na úrovni třetího světa, přičemž naprosté většině zúčastněných to vyhovuje,
- systematičnost a předvídatelnost rozhodování ÚOHS připomíná ruskou ruletu,
- drtivá většina přezkumu veřejných zakázek se děje z podnětu a na náklady těch několika firem, které se s tím odmítají smířit a kterým nikdo nic neuhradí ani v případě úspěchu,
- přezkum veřejných zakázek u ÚOHS je podmíněn kaucí až 2 mil. Kč.
Ministerstvo pro místní rozvoj, do jehož působnosti veřejné zakázky spadají, i další vládní činitelé často skloňují nevhodný zákon a možnost zadávat zakázky pouze na základě ceny. (Mimochodem, obojí je nesmysl, což lze zjistit letmým pohledem do zmíněného zákona.) A tak MMR k novému roku připravilo tzv. „technickou novelu“, o níž jsme informovali před časem.
Až donedávna vše vypadalo jako krok správným směrem, než se ovšem objevilo finální znění vládního návrhu zmíněné novely. Ten obsahuje kromě jiného zvýšení horní hranice kauce, již je dodavatel povinen složit spolu s návrhem na přezkoumání postupu zadavatele, ze současných neúnosných 2 mil. na neuvěřitelných 10 mil. Kč! Odůvodnění je vskutku brilantní. Podle MMR změna odpovídá významu navrhovatelem zpochybněné veřejné zakázky a je ústavně konformní. To však není poslední dáreček stěžujícím si dodavatelům. Pokud se rozhodnou vzít svůj návrh před vydáním rozhodnutí zpět, přijdou o 20% složené kauce. Odůvodnění z důvodové zprávy k vládní novele ZVZ stojí za citaci:
Cílem je zamezení podávání obstrukčních podání, jimiž chce navrhovatel narušit průběh zadávacího procesu. Současně je tímto posilována odpovědnost navrhovatele za to, že jeho návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem, neboť v důsledku zahájeného správního řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže došlo podaným návrhem k ohrožení jistoty zadavatele v rámci zadávacího řízení, když po podání včasného návrhu je mu dle § 111 odst. 5 zapovězeno uzavřít smlouvu. Navrhovaná 20% výše není nepřiměřeně tvrdou úpravou při zohlednění toho, jaký cíl má tento institut plnit.
Klasická demagogie – vláda označila většinu stížností za obstrukční a navrhla opatření k jejich omezení. Komu to prospěje? Vlastně všem, jimž vyhovuje současný stav. Zadavatelé se nebudou muset tolik bát, že se jim někdo bude šťourat do zadávání zakázek. Antimonopolnímu úřadu zřejmě ubyde práce. A protože jen opravdu málokdo si může dovolit nechat bezúročně ležet 10 mil. Kč řadu měsíců, než ÚOHS jeho stížnost projedná, velké veřejné zakázky se moc zkoumat nebudou. A tak dalším poraženým v této nepovedené hře bude zadávání veřejných zakázek jako takové.
Možná by se měl zákon o veřejných zakázkách prostě zrušit. Ať každý dělá, co uzná za vhodné, a nese za to trestněprávní odpovědnost. Bylo by to poctivější, než se tvářit, že si přejeme zlepšit dohled nad veřejnými zakázkami, a současně jej likvidovat podobným „vylepšováním“ zákonů.