Přeskočit na obsah

Zapírání dokumentů nesmí být cesta, jak se vyvléknout ze šetření ÚOHS

Novou taktiku vymysleli zadavatelé, jejichž zakázky prošetřuje antimonopolní úřad. Vidí-li svou pozici jako beznadějně neobhajitelnou, neváhají zapřít originály důležitých dokumentů. Jednoduše je antimonopolnímu úřadu neposkytnou. Většinou s neurčitým komentářem, že je ztratili, případně jimi nedisponují z nějakých jiných důvodů. Nejde přitom o nezkušené zadavatele, jimž by bylo možné uvěřit, že nevědí o povinnosti několikaleté archivace. Příkladem může být Ministerstvo vnitra, které dostalo nedávno pokutu 3 miliony korun za to, že neuchovalo originál rámcové smlouvy na produkty Microsoft. Netřeba jistě připomínat, že jde o miliardový kontrakt, který zneužilo Ministerstvo práce a sociálních věcí k realizaci kritizovaného systému vyplácení dávek od společnosti Fujitsu Technology Solutions. Ministerstvo vnitra tedy údajně nemůže poskytnout originál smlouvy k přezkumu ÚOHS, což mu ovšem nebrání vyplácet řádově stovky milionů korun za plnění z této „ztracené smlouvy“ příslušným dodavatelům.

Ing. Tůma, vrchní ředitel sekce provozu informačních a komunikačních technologií:

MV aktuálně nedisponuje originálem okumentace, resp. většinu postoupené dokumentace drží v prostých kopiích. Tento stav je způsoben nuceným odchodem při snižování stavů pracovníků resortu či odchodem odpovědných a věcně příslušných pracovníků z jiných než organizačních důvodů.

Ministerstvo vnitra zjevně dělá, co může, aby soutěžní úřad nemohl zakázku šetřit. Nicméně ani předložení dokumentace v prostých kopiích nemůže zamezit přezkumu ze strany úřadu. To jednoznačně potvrzuje ustálená judikatura, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Aps 1/2009 – 27 ze dne 28.5.2009, který při posouzení této otázky vychází z dřívejších rozhodnutí Nejvyššího soudu.

K výše uvedenému považuje Nejvyšší správní soud za vhodné se vyjádřit k přípustnosti předkládání kopií listin v rámci procesu dokazování před obecnými soudy. Existuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se touto otázkou, např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 562/2006, Nejvyšší soud vyslovil, že „občanský soudní řád v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkaz listinami pouze jejich originály, proto i důkaz provedený fotokopií listiny hodnotí soud jako každý jiný důkaz“. Taktéž v rozsudku ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, Nejvyšší soud konstatoval, že důkaz provedený fotokopií listiny hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř. I když jsou tedy originály listin obecně jako důkazní prostředek zásadně vhodnější než jejich neověřené fotokopie, nelze postup, kdy se soud spokojí s prostými fotokopiemi listin, prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Z uvedeného vyplývá, že dle ustálené judikatury lze v civilním soudním řízení použít dokonce i prosté, neověřené kopie listin, přičemž je věcí hodnocení důkazu, jak k nim soud v konkrétní věci přistoupí. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že obdobné principy platí i pro řízení před soudy ve věcech správního soudnictví, kde lze jako interpretační pravidlo mimo jiné aplikovat i ustanovení § 134 o. s. ř., neboť dle § 64 s. ř. s. se, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu (tedy i § 134 zařazený do části třetí o. s. ř.). 

Citované závěry Nejvyššího správního soudu o přípustnosti dokazování prostřednictvím kopií listin nepochybně platí i pro řízení u antimonopolního úřadu. Není možné rezignovat na přezkum podezřelé zakázky jenom proto, že dokumentace o jejím zadání není zcela kompletní či proto, že byla předložena v prostých kopiích. Zejména, způsobil-li tento stav zadavatel. Soutěžní úřad si je toho naštěstí vědom, neboť v tiskové zprávě k rozhodnutí uvádí, že uložil pokutu ve výši necelé třetiny možné sazby, neboť možnost přezkumu postupu centrálního zadavatele nebyla v tomto případě zcela vyloučena, ale pouze omezena.

Zapírání dokumentů tak rozhodně není pro zadavatele cestou, jak se vyvléknout ze šetření ÚOHS, ale pouze další slepou uličkou, která nikam nevede.

Přihlaste se k odběru článků. Jednou za čas pošleme výběr těch nejzajímavějších.

sdílejte článek
Víťa Kukáková

Víťa Kukáková

Připojila se k INDOC v roce 2011. Předtím tři roky kontrolovala počínání zadavatelů na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. To ji předurčilo, aby se věnovala především správním řízením, která vedeme za naše klienty poškozené při zadávání zakázek. Víťa také pečuje o naše odborné znalosti. Průběžně analyzuje rozhodnutí ÚOHS a související judikaturu, a tak jsme stále v obraze, pokud jde o aktuální interpretaci práva veřejných zakázek. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.